Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Žiadne prekvapenia. Takto krátko a pritom výstižne by sa dala okomentovať nová nahrávka od Moravákov z DARK GAMBALLE. Táto kapela patrí už dlhé roky medzi moje najobľúbenejšie skupiny z bývalého Československa a dodnes ma ani jedným svojím albumom nesklamala. Ani s aktuálnou novinkou neprišlo sklamanie, hoci absencia akéhokoľvek prekvapenia trochu zamrzela.
DARK GAMBALLE na svojej jedenástej radovke ponúkajú všetko za posledné roky overené a vypočuté - dá sa povedať, že ide o stávku na istotu. Jediné, čo sa pohlo vpred, sú spevácke schopnosti frontmana tohto zoskupenia a textová zložka. Ostatné ostáva po starom, v dobrom aj v zlom. Väčšie či menšie zmeny, ktroré sme mali možnosť sledovať v minulosti, sú preč a nadišla doba selekcie a recyklácie. Zrejme musela prísť.
V každom prípade sa tomuto problému DARK GAMBALLE postavili čelom a svoju existenciu obhájili so cťou, nielen ako skvelá koncertná skupina, ale i ako kapela, čo dokáže dokáže nahrať zmysluplný album aj varením z minulosti. Myslím, že každý z fanúšikov DARK GAMBALLE bude spokojný - tak ako ja. Aj napriek očividnej stagnácií ostáva DARK GAMALLE jednou z najosobitejších domácich kapiel a ich aktuálny nosič si určite pustím ešte mnohokrát aj po napísaní tejto recenzie.
Za vrchol albumu považujem skladbu „Netopýr“ - tá, hoci trpí na podobné nedostatky ako ostatok albumu, predsa len má čosi neidentifikovateľné naviac. Niečo, čo ma na nej viac priťahuje a teší.
Na fakt, že kapela máva na svojich nahrávkach priam skvelú zvukovú kulisu, sme si už zvykli. Preto určite nikoho neprekvapí ani to, že aj v tomto prípade je to rovnaké. Naozaj skvelá štúdiová práca kapely i zvukového majstra Staňu Valáška drží prst na tepe doby - podarilo sa im vyprodukovať nahrávku s konkurencieschopným zvukom aj k produktom tých najvychytenejších zvukových producentov.
Okrem hudobnej stopy ponúka CD aj multimediálnu. Videoklip označovaný ako kontroverzný - no neviem, možno som už znecitlivený dnešnou dobou a médiami, ale nevidím na ňom nič kontroverzné - je doplnený mp3, wallpapermi a videami z natáčania klipu i albumu.
Pekný digipack je už len čerešničkou na torte, tá poteší všetkých fanúšikov čo ešte nerezignovali na vlastníctvo hmotného hudobného nosiča. Sparťanská vonkajšia grafika je nadmieru vynahradená tou vnútornou, ako i informačným pretlakom ukrývajúcim sa vo vnútri bookletu.
1. Bon pari
2. mixér
3. Svět za dekou
4. V baru na temné straně měsíce
5. Puls
6. Taxi City
7. Vagóny
8. Na dotek
9. Ostrý
10. Vodopád
11. Netopýr
12. V písku
13. Zatím dobrý
14. Bom pari (remix)
bonusy:
• album v MP3 s texty skladeb
• videoklip Svět za dekou
• exkluzivní wallpapery
• videa z natáčení klipu Svět za dekou
• video z natáčení desky Zatím dobrý
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.