Oficiální diskografie domácí „sadistic“ thrashové legendy dosud končila v roce 1997 živou nahrávkou „Na východní frontě boj!“. Od té doby, kdo ví, KRYPTOR byl i nebyl, koncertoval i nekoncertoval a přestože zřejmě nikdy nevyhlásil definitivní rozpadnutí, není vůbec jisté, že se tomu tak v některých okamžicích skutečně nestalo. Ostatně výběrové album s výmluvným (a typicky kryptorovsky přímočarým) názvem „Best Of Fuck Off!!!“, které poměrně v tichosti vydali k pětadvacátému výročí vzniku kapely na konci loňského roku domácí MetalGate Records, o tom také tak trochu svědčí. Je totiž, jak zřejmo, první studiovou nahrávkou KRYPTORU po osmnácti letech, což je na pozadí právě zmíněného čtvrtstoletí vskutku málokdy vídaná nahrávací pauza.

Výběry toho nejlepšího jsou vždy tak trochu ošemetnou záležitostí, pročež bývá záhodno jim dodat alespoň nějakého toho lesku výjimečnosti. Toho si ovšem kapela, momentálně tvořená odvěkým hlavním motorem Filipem Robovskim, jeho bratrem Robertem a úplně původním zpěvákem Michalem Roháčkem (jinak také ASSESSOR), byla dobře vědoma, a vsadila proto při novém zaznamenávání klasického materiálu i na dva jakési „bonusy“. Tím prvním bylo hostování bubenického jména v tuzemských vodách z nejzvučnějších, totiž Martina Škaroupky, a tím druhým i dvě zbrusu nové skladby, a sice „Pripjať – město mladých“ a „Otcova puška s uřezanou hlavní“.

Finálním výsledkem je sympatická kolekce, která má potenciál potěšit pamětníky objektivním výběrem „toho nejlepšího“, výborným zvukem, podpořeným jistým výkonem „Marthuse“, a oběma zmíněnými novinkovými autorskými pokusy, které rozhodně nezní jako nějaká na koleně ušmudlaná thrashová znouzectnost. Jediné, co by snad mohlo být trochu hůřeji skousnutelné, je poněkud nejistý výkon Michala Roháčka, který v některých věcech, zejména tedy ze začátku alba (třeba „Rychlost vítězí“ nebo „Klášterní tajemství“) působí spíše jako Jan Haubert z VISACÍHO ZÁMKU než jako Marcel „Pípa“ Novotný alias hlas, který je s KRYPTOREM spojen prakticky pupeční šňůrou. A samozřejmě, může se na to konto klidně stát, že na „tenhle“ KRYPTOR si budete muset nějakou chvíli zvykat, jestli si tedy na něj vůbec zvyknete.

Tak jako tak jsou ovšem strážci klášterního tajemství pevnou součástí české národní metalové historie a podobné album si určitě zasloužili. Je jen škoda, že přichází po tak předlouhém studiovém půstu, v němž se mohlo ještě leccos zajímavého odehrát (nebo nahrát), a že by se tím pádem mohlo stát poněkud smutným epitafem. Nu, snad to tak KRYPTOR na koncertních pódiích a třeba i znovu ve studiu nenechají dopadnout.