Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Táto pätica bradatých chlapíkov síce pôsobí ako partia čudákov odkiaľsi z predmestia amerického zapadákova, ako vystrihnutého zo scenára filmu GUMMO, avšak imidž je tentokrát fakt to posledné, čo si treba všímať.
Hudobná stránka INTER ARMA je totiž veľmi vysoko nad priemerom, pričom si hneď na úvod recenzie dovolím odvážne tvrdiť, že veľa tak skvelých „metalovo-nemetalových“ albumov, ako je „Sky Burial“, tento rok nevyšlo a zrejme už ani nevyjde.
INTER ARMA zhmotnili veľmi eklektický, ale zároveň vyrovnaný mash-up štýlov, ktoré síce korenia dávno v rockovej histórii, ale ich finálne vyznenie na aktuálnom albume je nanajvýš svieže a originálne.
Je to celkom zvláštne, ak sú vašim fundamentálnym hudobným spojivom pri skladaní piesní art rock made in 70´s, americana, staromilský sludge a v Spojených štátoch dnes veľmi obľúbený black metal. INTER ARMA však vôbec nie sú len o akomsi bezbrehom a nevkusnom miešaní zdanlivo nesúvisiacich žánrov. Naopak. Ich skladby sú organicky znejúce a výpravné celky, ktoré vás aj napriek svojej mnohokrát neľudskej dĺžke nútia byť v strehu.
„Sky Burial“ odštartuje v takmer deathovom tempe nekompromisný nárez „Survival Fires“, ktorý sa však po chvíľke prehupne do atmosférického, industriálne ladeného sludgeu, ako vystrihnutého z „Through Silver In Blood" od NEUROSIS, a v vzápätí sa preladí až na akýsi „južansko-ambientný“ uspávací mód.
V týchto momentoch INTER ARMA pripomenú najmä vynikajúcich U.S. CHRISTMAS. Agresívne a zbesilé momenty sa miesia so snovým hypnotickým rockom, ktorý vrcholí v návaloch geniálnych gitarových sól, podobne ako u „maximalistov“ z CRIPPLED BLACK PHOENIX. Až na to, že týmto sympatickým bradáčom nerobí problém po vyše desiatich minútach artrockového brnkania spustiť blackmetalové peklo („Long Road Home“ I + II !!!).
Vyše hodinová nahrávka kulminuje v poslednej, titulnej skladbe, „Sky Burial“, ktorej neľudská gradácia vyústi až do šialených lámaných matematických rytmamov.
INTER ARMA nahrali jednoducho vynikajúci album. Ide o číry hudobný synkretizmus, ktorý spája to najlepšie z európskej hudobnej tradície (britský rock a severský metal) s tou americkou - či už starou (folk/southern/americana), alebo novou (sludgecore).
INTER ARMA nahráli bez debat výtečnou desku, kterou bych po prvním poslechu jednoznačně zařadil spíše do stájí Neurot Records, než pod střechu Relapse. Temný black metalem huštěný sludge, ve kterém se ryzí kovové riffy topí v syrných oparech neurčitých rozleptaných ploch má velmi specifickou atmosféru. Prašnou, děsivou, hypnotickou a neusmířenou současně. Jsem přesvědčen o tom, že v době, kdy se naplní kniha Zjevení a vyjedou čtyři apokalyptičtí jezdci, toto bude hudba, která dunět pod kopytami čtvrtého z nich a předznamenávat příchod pekla na čtvrtinu země. INTER ARMA stvořili nelítostnou valivou depresivní kolekci, kterou naplnili velmi silným fluidem. Musím tu zmínit i mé pochybnosti, zdali ji pekelníci z Richmondu dokáží se stejnou kvalitou představit i živě. Z toho co jsem měl možnost zatím vidět, ten pocit, zatím nemám.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.