MAYHEM jsem viděl poprvé od jejich diskutovaného vystoupení na Brutal Assaultu 2006, kde polovinu lidí nadchli a druhou naprosto znechutili. Od té doby se toho zase tak moc nezměnilo. Kapela budí kontroverze i nadále, ať už vezmeme v potaz její poslední nahrávku „Ordo Ad Chao“, krátký pobyt v base, občasné vyvolání povyku, když se toho zrovna moc neděje (Attilův fešácký knírek) či třeba i politicky nekorektní trička vyrobená speciálně k aktuálnímu koncertnímu dvojbloku Wroclaw - Ostrava. Osobně si myslím, že z toho mají zúčastnění muzikanti celkem velkou legraci, což mi v podstatě potvrdilo i jejich ostravské vystoupení.

Pozorovat pětačtyřicetileté pány a zejména pak Attilu Csihara, kterak se snaží nevystoupit z mantinelů vytyčených vlastní historií a dodržet dějinami daný status blackmetalové legendy se vším, co k tomu patří, by bylo vlastně docela úsměvné, kdyby v tom nebylo možno spatřit celkem zřetelný nadhled a kapela nepůsobila tak uvolněně. Sledovat mimiku muzikantů tak bylo tentokrát docela přínosné. Necrobutcher je prostě sympaťák, Attila vybaven pouze pláštěm, umrlčí lebkou, kterou neustále vzýval a katovskou oprátkou (žádný z jeho speciálních převleků se tentokrát ke slovu bohužel nedostal) sice dští síru, ale má přitom v očích jiskřičky pobavení a nepřekvapilo by mě (nemohu stoprocentně potvrdit, jelikož díky kouři nebyl zas až tak často vidět), kdyby se i Hellhammer v průběhu svého zběsilého bubnování, které i na vypůjčených bicích zvládal levou zadní, stíhal pobaveně usmívat. Dvě kytarové posily Teloch (mj. NIDINGR, NUNFUCKRITUAL, UMORAL, OV HELL) a Charles Hedger (ex-CRADLE OF FILTH) jsou oproti ostatním přeci jen mladší ročníky, takže ti drsné pózy ještě předvádět mohou, ale stejně na sebe po očku lišácky pomrkávali.

Na malém pódiu ostravského Barráku bylo předvedené vystoupení každopádně dost působivé. K zážitku blížícímu se prvotnímu šoku (již zmiňovaný Brutal Assault 2006) sice mohlo dojít jen stěží, ale v komornější atmosféře menšího klubu (cca 150 hlav) si jej člověk mohl o to více užít a alespoň v myšlenkách - počínaje obvyklým intrem „Silvester Anfang“ spojeným s „Deathcrush“ a konče neméně tradiční řežbou „Pure Fucking Armageddon“ - se přenést do druhé půlky osmdesátek, kdy to kapela rozjížděla v zaplivaných klubech v Oslu.

Jinak MAYHEM předvedli kvalitním zvukem podpořený průlet kompletní diskografií se všemi klasickými kusy (z kultovního „De Mysteriis…“ hned čtyři skladby), takže kdo se před koncertem mrknul na přehled nejčastěji hraných písni, mohl být překvapen snad jen zařazením výtečné „Symbols Of Bloodsword“ z možná nejlepsí nahrávky MAYHEM – „World´s Lair Abyss“. Jinak došlo i na nepříliš populární album „Chimera“ („My Death“), progresivní „Grand Declaration Of War“ („A Time To Die“ + „View From Nihil“) i stále ještě aktuální „Ordo Ad Chao“ („Illuminate Eliminate“).

Attila se tentokrát trochu krotil a nepředváděl příliš velké divadýlko, zejména co se týká jeho vokálních kreací. Byl to sice on, na koho byla upoutána největší pozornost, ale spád kvalitního vystoupení svým projevem nikterak nenarušoval. Když pak byl po hodině a čtvrt konec a kapela odešla bez přídavku i nějakého výrazného rozloučení z pódia, bylo to přesně v okamžiku, kdy už by cokoliv dalšího znamenalo vlastně jen zbytečné natahování doposud velice intenzivního zážitku. Skončit v nejlepším je zkrátka výsadou mistrů.

Přestože byl celý set ukončen téměř třicet let starým „Pure Fucking Armageddon“ a hojně se v něm čerpalo z dávnější minulosti, muzikanti opětovně potvrdili, že pouze ze svého jména nežijí a světu mají co nabídnout - a to ještě stále s velikým přehledem. Jaký to rozdíl oproti - na tomto koncertě trochu nepochopitelně předskakujícím - kdysi nadějným ADOR DORATH, jejichž vystoupení plné úsměvů se k MAYHEM prostě nehodilo.