PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Marná sláva, bigbít na růžích rozhodně ustláno nemá! Kdo by tomu tvrzení náhodou nevěřil, mohl si to ověřit na vlastní kůži účastí na hodoňském koncertu pražských PRVNÍ HOŘE. Již patnáct let se tento potulný kabaret okolo básníka, zpěváka, kytaristy a vůdčího článku Milana Urzy potuluje po našem území. Za tuto dobu dokázal vyseknout čtyři kvalitativně vyrovnané počiny, zaslouženě pobrat nejedno ocenění za své snažení a především si svým svébytným uměním podmanit poměrně početný zástup alternativně zaměřených jedinců. Slovo jedinec je v tomto souvětí obzvlášť důležité. Když přijdete na koncert na vlas přesně času konání a barman vám oznámí, že jste první návštěvník, pochopíte proč.
Začátek se tedy kvůli mizerné účasti posunul o celou hodinu. V tu dobu v hodoňském klubu sedělo kolem desítky jedinců, když předkapela ZYLWAR zahájila svůj set. Nutno uznat, že set příjemný. Hnacím motorem celé veřejné zkoušky byl zpěvák Pavel, který stíhal zpívat, řvát, koulit očima i sám sebou na zemi. Zkrátka, i když hudebně nešlo o nic světoborného, show podivného brněnského kvarteta dokázala upoutat.
Po skončení ZYLWAR následovalo rychlé vystěhování z pódia a započala zvuková zkouška pražských alternativců. Je to alchymie, trefně poznamenal na adresu zdlouhavému zvučení tuzemský redaktor, který si přál zůstat v anonymitě, a měl recht. I po půlhodinovém ladění to na pódiu nepříjemně pískalo, hučelo, skřípalo, což k pohodovému nástupu unavených Pražanů rozhodně nepřispělo.
Je známé, že ať už PRVNÍ HOŘE hrábnou kamkoliv, výsledek bude vždy výtečný. I tímto vystoupením pražští volnomyšlenkáři potvrdili, že škatulky jsou pro ně jen přežitkem, který rádi převrací naruby („Naruby“). Bylo jedno, jestli zrovna klubem lomozí taneční disko rytmus („Diskokoule“), punkový randál („No Future“), sarkastická modlitbička („Otčenáš“), nebo (aby snad těch srandiček a hrátek nebylo málo) singlová „Němohra“, která by se za všech okolností měla objevit i na úpěnlivě chystané novince. Jen opravdoví mistři dokážou i sebevíc bláznivé nápady perfektně zkorigovat, dát jim řád, koncept a myšlenku.
Punk/jazzový kabaret vyučoval bigbít pouhou hodinu. Obešel se tentokrát bez klasických propriet – kostým Pana Klauna zůstal zřejmě v zavazadlech, stejně jako líčidla a červený nos. Navzdory tomu se i neobešel bez nasazení, skvělých instrumentálních i vokálních výkonů a dobrého pocitu z poctivé a trvanlivé hudby, který přetrval, a co je nejdůležitější - dal zapomenout na zklamání z pohledu na prázdný parket.
Marná sláva, bigbít na růžích rozhodně ustláno nemá! Ale to se musí zase otočit, důležité je vytrvat na všech frontách - hlavně na straně umělců a pořadatelů koncertů. Jak dlouho však? To zatím necháme volovi.
Vedle výborného představení obou kapel bylo pozitivním zjištěním, že jdou na odbyt alespoň trička.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.