Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příjezd vesmírných prehistorických oblud UFOMAMMUT do Prahy byl olemován přítomností jednoho z nejzajímavějších domácích úkazů na scéně - FIVE SECONDS TO LEAVE - a jednočlenného experimentálního projektu PHAERENTZ, který celý večer odstartoval. Jeho set se skládal z míchání a rozostřování stop ze čtyř přehrávačů, které po celý set krmily mixážní pult. Ven pak vylézaly ambientní plochy, dronové stěny a rytmické industriální mašinerie, které více než půlhodinu rozechvívaly stěny sklepu v Jakubské ulici.
Následují FIVE SECONDS TO LEAVE. Oproti nahrávce mají živě vždy mnohem syrovější a hutnější sound a je až s podivem, jak hutnou a neprostupnou, a přitom čitelnou a emotivní masu zvuku dokáži udělat jen tři hudebníci. Dnes mě, jako už mnohokráte předtím, dokázali ukolébat v náruči svým ryzím setem, jehož obsah nabírají z těch nejhlubších močálů a bažin. Jen málokterá domácí kapela mě živě dokáže drtit tak intenzivně syrovou, neurotickou atmosférou, jako tito kluci z Jindřichova Hradce.
Před jejich setem jsem nechtěně zaslechl rozhovor dvou návštěvníků za svými zády, ve kterém jeden druhému sděloval, že když tihle tři kluci hráli před RUSSIAN CIRCLES, byl jejich set o několik tříd lepší než výkon hlavních hvězd večera. Sám za sebe říkám, že pro mě osobně dnešní večer „lívanci“ UFOMAMMUT opět převálcovali. Ale nevěřte mi. Přiznávám. Jsem zaujatý. Raději se na ně zajděte podívat sami.
Jejich projekce sice byla díky vadě projektoru poněkud neostrá a lazená do sépiových barev, ale na síle setu to nic neubralo. Zazněl celý materiál z jejich posledního splitu a několik skladeb z debutové desky „SoundScapeLandTracks“. Masivní apokalyptický zvuk měl jedinou vadu, a to ve skladbě „Seventh Wave“, ve které se ze smyčky pouští ženské vokály. Ty nyní byly dokonale zazděny a upozaděny. Tato drobnost však nijak výrazně nenarušila zvuk, pro který je typická burácející basa protažena přes celou řadu efektů, stejně jako kytarové běsnění, při němž se experimentuje jak se zvukem a efekty, tak s vlastním použitím nástroje.
Hlavní tahouni večera z UFOMAMMUT klub zaplnili ryzí zlobou. Volume vytočili na úplné maximum a pokud jsem si ve své době myslel, že neuslyším hlučnější koncert, než byli SAADE ve svých počátcích nebo GOSPEL OF THE FUTURE ve svých koncích, tak jsem se ošklivě mýlil. Velkým problémem bývá za podobných podmínek bicí souprava, kterou v malém klubu nelze nazvučit tak, aby byla rozumně slyšet. UFOMAMMUT však dokázali i při této hlasitosti vytáhnout bicí natolik, že nebyly zazděny brutálně hlomozící stěnou kytary a basy. Velká poklona za vrcholné umění pak patří zvukaři kapely, který dokázal i při takto vyšponovaných decibelech udržet jakous takous čitelnost setu. I tak musím konstatovat, že hlasitost byla kontraproduktivní - v uších mi po koncertě kvílelo i poté, co jsem aplikoval ucpávky.
Zajímavostí byl obrovský pedalboard přes který kytarista Poia obsluhoval efekty, stejně jako i vokál basáka Urla, který byl přes efekty protažen a bral na sebe podobu dalšího nástroje. Páteř setu samozřejmě tvořily skladby z aktuálního dvojalba, ale kdo by se tím ten večer zabýval. Ti, kteří vydrželi po celý set v prvních řadách, museli být blázni nebo masochisté, protože pobyt v tomto prostoru působil při UFOMAMMUT fyzickou bolest. Po koncertě jsem došel k názoru, že UFOMAMMUT nejsou hudební skupina. Jsou to velvyslanci pekel, kteří na koncertech mučí lidi zvukovými zbraněmi ze samotného inferna!
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.