V pátek 4. října se v pražském klubu Hells Bells konal koncert relativně nové a nepříliš známé české speed metalové kapely Ivory Gate. Nicméně na stránkách Metalmanie jste již mohli přečíst recenzi na jejich první demo-CD Mountains. Krátce po osmé hodině čtveřice nastoupila a spustila svižný, melodický speed. Vyvaruji se hodnocení tvorby skupiny (to si nechám až na dobu, kdy jim vyjde album a doufám, že to bude brzy), přesto se zmíním o tom, že mě po instrumentální stránce skupina velice mile překvapila. Jednak Štěpánovy kytarové nástupy na začátku skladeb a jeho sóla a velmi pěkný, čistý hlas Jany Vondrové. Co mě ale udeřilo do očí opravdu byly dvě hajhety v bicí soupravě Jirky Novotného! Během celého koncertu bylo slyšet, že tento člověk je velmi silným prvkem skupiny. Zvolnění přišlo až se třetí skladbou Silent Land, velmi pěkná balada s podmanivou melodií. Následovala dle mého názoru asi nejlepší skladba z repertoáru skupiny, a to stejnojmenná Ivory Gate. Ostatně tuto píseň si můžete ze stránek skupiny stáhnout, ale raději to nedělejte (zvuk v tomto mp3 souboru za moc nestojí) a zajděte si na některý jejich koncert, kvalita poslechu je nesrovnatelná. Dále do programu zařadili jak věci starší (On The Wild Wild, Heroes Of Tomorrow), tak i dosud neznámé věci. Myslím, že koncert provázela docela dobrá atmosféra a že i skupina mohla být spokojena s odezvou publika. Když asi po hodině ohlásili konec, osazenstvo podzemního klubu se nenechalo odbýt a vynutilo si přídavek. A to přídavek v podobě dnes snad již legendární písně od Blind Guardian Bard´s Song. Nejenže ta píseň byla výborně zahraná, tak i bylo pěkné slyšet, jak se tam ženský zpěv náramně hodí. Následovala ještě jedna nová skladba...

Z koncertu jsem měl velmi pozitivní dojem a určitě se na ně někdy opět vypravím. Při této příležitosti jsem si domluvil rozhovor s hlavní postavou skupiny, kytaristou Štěpánem Langerem, abych mu položil několik otázek.

Čau Štěpáne, mohl bys nám nejprve stručně přiblížit sestavu skupiny, její historii a jak jste se dostali k tomu hrát ve speed metalové kapele?
Stručně? To v našem případě skoro nejde, ale budiž: naše nynější sestava čítá 4 členy - Jana Vondrová (zpěv), Štěpán Langer (kytary), George Beneš (basa), Jirka Novotný (bicí). Kapela zkouší v Klášterci nad Ohří, ale my pořád píšeme kadaňská, a to čistě z historických důvodů :) S Georgem jsme si na gymplu vymysleli kapelu Fucktor, koupili si z bazaru kytaru a basu zn. Jolana (já ji mám dodnes, George ji s úspěchem už dávno prodal) a začali jsme tehdy zkoušet nějaký věci od Metallicy (v rámci možností, samozřejmě). Ale schopného bubeníka a zpěvačku máme teprve přes dva roky. Hrát power-speed metal jsme se rozhodli v době, kdy vyšli takový věci jako Episode (Stratovarius) nebo Somewhere Far Beyond (BG). Kombinace klasických postupů s metalem nám tehdy hodně učarovala...

Ivory Gate (slonovinová brána) je docela zajímavé jméno, až mystické. Má nějaký zvláštní význam?
My jsme se dříve dokonce jmenovali Mystic Fire :) Pak přišlo období, kdy bylo třeba nabrat jiný směr a tak jsme jednou s kámošem seděli v Plzni v Parlamentu, poslouchali tehdy novinku a naprostý zlom v melodickém metalu Legendary Tales od Rhapsody a já říkám: "Potřebuju vymyslet nějaký nový jméno pro kapelu..." No a v jedný písničce (tuším že Land of Immortals) Fabio akorát zpíval "...beyond the ivory gates". A to mi přišlo jako hezký jméno, něco jako brána do jiného světa, do světa fantazie.

Vaše texty čerpají látku ze světa fantasy. Ostatně, jak jsem si všiml, celá vaše připravovaná deska by měla být jedním příběhem. Přiblížil by jsi nám ho?
Myšlenka propojit několik našich skladeb příběhem vznikla přibližně v té samé době. To jsme měli hotové Ivory Gates, Silent Land, On The Wild Wind... jejichž texty jsem poté dodatečně poopravil a začal dopisovat další. Jedna taková perlička: balada Silent Land měla původně text z Pána prstenů, a to: "The road goes ever on and on, down from the door where it began..." a je možné, že jednou, třebas za sto let, ji nahrajeme jako bonus právě i s tímhle Tolkienovým textem... Jinak ten příběh už je hodně starý se všemi svými nešvary (tím myslím tu zápletku, která by se určitě dala lépe propracovat), zkrátka je to klasický příběh o boji se zlem, ať už s tím okolo nás, nebo s tím, které má každý v sobě, a je jen přenesený do jednoho z mnoha bájných světů. Právě na tom jsem se tehdy hodně naučil psát texty.

Pokud si vzpomínám, celé vyznění toho příběhu je, že válka lidi v ničem nepoučila a oni i nadále opakují chyby a hříchy svých předků. Je za celým tím příběhem něco víc, co by jste chtěli říci?
Určitě je. Především všechny ty roky, kterými jsme prošli se svými přáteli, a spousta dalších vnějších vlivů (filmů, knih…). Ale tu pravou interpretaci necháme na každém, kdo si je bude chtít číst. Je zřejmé, že je potřeba si ty řádky přečíst i zvlášť (tedy ne nutně jako příběh). Teď začínám psát nové věci (něco jste již slyšeli) a jsou rovněž propojené příběhem, který ale tentokrát všichni dobře znají, jen ho v těch náznacích odhalit. Víc nebudu prozrazovat, jen že to je jeden z nejkrásnějších příběhů, co znám.

Asi to nejzajímavější na vás je (alespoň na první pohled :-)) ), že máte zpěvačku, což považuji ve speed metalové skupině za jev netypický. Je Jana u vás úmyslně už od začátku, nebo je to spíš dílo náhody?
Přesně tak - dílko náhody. Jeden čas už jsme byli fakt hodně zoufalí, že nemůžeme najít zpěváka, který by se po pár písničkách nerozkašlal :-). Tak jednou Jirka (bubeník) řekl, že přivede jednu kamarádku a tu jsme nechali zazpívat právě Silent Land (aby jsme ji nevylekali hned na začátku, že. Bylo jí přece jenom 16, chi.) Byli jsme z toho naprosto vedle. Zpívala čistě a hlavně neměla problémy s anglickou výslovností. No, ona zas říká, že tehdy k nám šla proto, že se jí líbil bubeník (perlička 2: její táta totiž taky bubnuje v bigbítový kapele New Fresh Pleš). To už je ale dva roky. Dnes je s námi čistě kvůli zpívání :-)).

Když už jsme nakousli to koncertní téma, vzpomínáš si na váš první koncert? Jaký byl?
Tak první koncert v této sestavě byl v březnu 2001 v Hells. Ale asi vůbec první koncert, na který s Georgem pořád vzpomínáme, byl v dubnu 1997, a teď se podrž – v kostele. Jednou za náma přišel do zkušebny farář (chodil pak s náma do hospody), ať mu zahrajeme na mši, že se mu líbí, co hrajem. Že to chce trochu oživit. No to víš, že jsme se toho hned chytli. Z téhle akce máme dokonce i video. No, zkus si představit, jak sedíme na kůru, já hraju na varhany a zpívám (tehdy jsme ještě neměli zpěvačku) „Odin, I await thee, your true son am I...“, dole sedí všechny ty babky a poslouchají, a pak se jim najednou zařízne do uší kytara z druhé sloky Heart of Steel. Nutno dodat, že jsme si v přestávkách během kázání notně dopřávali zelený rovnou z flašky. No a na konci nám ty babky dokonce říkaly, že se jim to líbilo, ale jen prý byla škoda, že to nebylo česky :-).

A váš nejlepší?
Tak to byl asi ten v Hells minulý rok. Hráli jsme jako support Salamandry (zadarmo :-) ) a hodně jsme si to užili. Tehdy jsme se vlastně poprvé viděli s Votanem :-). Metloši mi před koncertem chtěli prodat kytaru zn. Jolana (kterou jsem tu mimochodem na koncertu měl i nyní), ale už během první písničky začalo být vidět, že od nás čekali mnohem míň :-). To byl skvělej pocit. Po vystoupení jsme se ani nemohli prodrat do toho ajnclíku pro kapely.

Tento příspěvek vzniká u příležitosti vašeho koncertu v pražském Hells Bells. Jak se ti koncert líbil? Respektive jaké jsi z něho měl dojmy? Nebo z nás, publika?
Strašně jsme se sem těšili, protože na ten minulý koncert tady máme opravdu hezký vzpomínky. I když jsme měli problémy s předkapelou, která nám den předem odřekla, a spoustu starostí, všechno nakonec dopadlo tak, jak mělo. A nebýt zrovna nepříliš vstřícného postoje pořadatelů, kteří nám za vystoupení dali jenom pětistovku, což máme akorát tak na zaplacení benzínu, byl by to skvělej večer.

V Čechách moc speed metalových kapel nenajdeme (v porovnání s třeba s black metalovými), přesto jich tu pár je. Jak ty se díváš na českou speedovou scénu a kterou skupinu máš v oblibě? Asi Tě zklamu, ale u nás v Čechách nemám vysloveně oblíbenou kapelu. Trošku mi totiž vadí ty více či méně slyšitelné prvky tancovačkových hitů. Ale strašně se mi líbí Dead Poets Society (SK). To jsou i bezva týpkové, hlavně Mayo je fajn (a to ho dozajista neviděli zpitého - pozn. Marigold). Stejně tak se mi líbí super zvuk jejich poslední desku, kterou natáčeli u nich na Slovensku.

Asi již otřepaná otázka, přesto by mě to zajímalo. Jaké jsou tvé (vaše) hudební vzory?
No, dřív jsem dokonce říkával, že sepíšu seznam našich písniček a ke každý napíšu, co jsem v době, kdy jsme ji tvořili, poslouchal a co mne ovlivnilo. Myslím, že by to bylo zajímavé a mnohým recenzentům by to pak ušetřilo práci s hledáním vhodného příměru :-) Tak začnu Janou: ta poslouchá třeba C. Dion, Annu K., ale i Iron Maiden nebo Metallicu. Nemá ráda Blind Guardian (nevím proč :-) ). Jirka (bubeník) vyrůstal též na výše zmiňovaných kapelách, v poslední době se mu z metalu líbí Children of Boddom, ale poslouchá hodně i jazz nebo funky (což neříká nic zas mně). George říkává, že poslouchá heavy metal, do čehož spadá naprosto všechno, i Vivaldi. Pro mě byl vždycky největším vzorem Hansi Kursch (BG) co se týče psaní textů a ve hře na kytaru je to Michael Romeo (Symphony X), ke kterému mám ještě hodně dalkeo :-). Dále jsou to určitě Stratovarius, Iced Earth nebo Queensryche. Krom toho poslouchám hodně i Dead Can Dance a samozřejmě klasiku (to je ale už skoro povinnost).

A na závěr asi ta nejdůležitější otázka. Kdy by jsme se mohli dočkat vašeho alba?
To je jednoduchý: buď až seženeme sponzora nebo až si na něj vyděláme, ale z honorářů za koncerty to asi nebude :-). Teď to vypadá, že bychom mohli příští rok jet nějaký koncerty v Německu a Rakousku, ale nechci předbíhat. Sami samozřejmě chceme, aby první deska byla venku co nejdřív, protože už máme připravenu půlku materiálu na tu druhou, a aby na ní bylo co nejvíc toho „černého větru“, což si ale žádá studio všude jinde, jen ne tady u nás. Na druhou stranu Ti řeknu, že hudba nás neživí (naštěstí).

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů do budoucna.