Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Málokedy sa hudba dopĺňa s obalom a klipom až takto dobre. Alebo inak: Kým dobrá hudba nie je samá o sebe až taká ojedinelá, dobrá hudba s precíznym vizuálom vždy príjemne prekvapí.
Obal a klip povedia v tomto prípade takmer všetko.
Obal je naoko bezchybný, možno až sterilný. Pod jeho povrchom však cítiť pnutie - podobne ako v hudbe. Zdeformované makrodetaily v ňom slúžia celku a zároveň samé o sebe obsahujú stopy života.
Klip rešpektuje jednoduchosť, atmosféru a hlavne vnútorný rytmus albumu. Tiež neprináša žiadne vyvrcholenia. Pôžitkom je samotné prúdenie času a myšlienok.
Elektronika Jona Hopkinsa sa odohráva v dvoch vrstvách – kontrastoch. Je veľmi rytmická, no zároveň melodická, naspodku regulárne ambientná. Spočiatku je jemne agresívna, neskôr iba jemná. Navonok jednoduchá, vnútri premyslená. Chvíľu takmer tanečná, chvíľu iba klavírna. Za každých okolností - aj ku koncu, keď je o niečo slabšia - zostáva zľahka hypnotická.
8 / 10
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
