Je až překvapivé, jak mnoho kapel si nedokáže najít pro své večerníčkové melodie nic lepšího na pískání, než pár veršíků o tom, jak někdo někoho zabil a co všechno přitom dělal. Nutno sice přiznat, že z východoněmeckých deathmetalových kapel patří Kadath mezi ty lepší a nejzkušenější, avšak ani oni nemají se svou novou deskou na práci nic jiného, než ve všech šesti čtverylkách krákorat o tom, kdo byl a co všechno stihl za svůj nepěkný život napáchat známý rostovský občan pan Andrej Čikatilo. Je zřejmě zbytečné se nějak rozepisovat o donedávna největším sériovém vrahovi. Vhodnější bude tady něco navykládat o tom, jak se Kadath oněch šest dílů zpívánek povedlo. Nu što – od desky Cruel je to přeci jenom o kousek dál. Už to není takový ten grind-metal, jak si dříve Kadath nadávali. Ale zas tak velký posun to taky není. Své vyvedl příchod kytaristy Gesuse z Mental Aberration – to riffování je přeci jenom trošku víc brutal. Deska se tváří být i hodně deathgrindově nabušená, často ovšem mezi klepačkami vylézají na povrch tradiční old school „uca uca“ rytmy i riffy, což Kadath sráží o třídu dolů. Holgerovo chrochtání a skřehotání se nezměnilo, a tak se o životní cestě Mr. Andreje dozvídáme skrze místy neobratně odštěkané a spíše z němčiny přeložené než pořádně anglicky napsané povídačky o tom, jak se Andrej narodil, kdo všechno ho hledal poté, co začal vraždit, koho všechno zabil, jak to udělal, jak sestavovali jeho portrét, co všechno našli u něj doma, když ho chytli, a tak dále… mezitím občas narazíte na veselý neohrabaný veršík typu „seeking for peace of mind sweet white bones to grind…“ Inu – prostě deska o sériovém vrahovi, nabušená i odchrchlaná s východoněmeckým nadšením, navíc s poměrně nudným čtyřpísňovým videem z roku 2001 jako bonusem. Není to úplně zlé, ale že by to byla nějaká bomba, to taky ne. Prostě ničím výjimečná, ale docela slušná záležitost. Pro fanoušky Macabre-image ovšem nejspíš povinnost…