Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Iba nedávno vyšli v slušivej reedícii vydavateľského domu Forza všetky albumy od Deža Ursinyho. Z dnešného pohľadu je až neuveriteľné, že takáto výnimočná muzika v týchto končinách bežne vychádzala a dokonca sa aj hojne počúvala.
Je to žiaľ tak. Populárnej hudbe na Slovensku vládnu nasledovníci modusovsko-elánovského prístupu. Útoky na prvú signálnu, absencia výraznejších umeleckých ambícií, inštrumentálna a aranžérska nemohúcnosť prechádzajúca do prachobyčajnej lenivosti, texty kĺžuce často až k „láska-páska“ štandardom – všetci tí gladiátori, desmodi, nounejmisti, táslerovci spôsobili, že človek so štipkou hudobného vkusu sa dnes slovenskému „pop-rocku“ vyhýba obrovským oblúkom.
A tu zrazu blesk z jasného neba. KORBEN DALLAS. Už prvý album „Pekné cesty“ z konca roku 2011 bol veľkou nádejou vďaka podareným kúskom ako „Pochybnosti“, „Čo už“, „Pec“ či prekvapujúcej rúbanici „Biele ráno“. Novinková „Karnevalová vrana“ zachádza ešte ďalej, hlbšie pod kožu užasnutého poslucháča. Je to veľmi pestrý a zároveň, vďaka výbornej produkcii, výnimočne ucelený, kompaktný albumový počin.
Šebanovská „bezveterná“ rozvážnosť a vnútorný pokoj v aranžmánoch, textárske majstrovstvo siahajúce až k štrpkovským výšinám - a to všetko postavené na poctivých inštrumentálnych základoch fanúšikov tvorby uletených pattonovských projektov.
Je vskutku zábavné čítať na našom portáli osem rokov starú recenziu na dosku „Overloaded“ od kapely APPENDIX, ktorej dve tretiny tvoria práve súčasných KORBEN DALLAS. A hneď vzápätí počúvať neutíchajúce ozveny sympatickej mladíckej nerozvážnosti v nových skladbách ako „Zlatý jeleň“, „Kamene“, „Prázdny muž“ alebo „Beh“.
Energické kúsky dokážu KORBEN DALLAS veľmi vkusne kombinovať s uvoľnenou atmosférou a momentami, keď sa menia na priam barovú kapelu, alebo len tak ľahúčko strúhajú jemné reminiscencie na beatlesácku klasiku „Let It Be“ - ako v prípade skladby „Spovede“.
KORBEN DALLAS sú veľmi sympatickou, radostnou súčasnosťou slovenskej mainstreamovej produkcie. „Karnevalová vrana“ nahrávaná výlučne na živé hudobné nástroje predstavuje trojicu Benetin, Fila a Guttler v ich najsilnejšej chvíli – svojou tvorbou dokážu osloviť prekvapujúco široké vrstvy poslucháčov bez toho, aby sa vtierali, podliezali pomyselnú latku umeleckých nárokov či remeselnej zručnosti. KORBEN DALLAS jednoducho hrajú populárnu hudbu s ľudskou tvárou. Fešáckou a uhrančivou.
Cítím, že se musík zúčastnit zdejšího národního sportu sporných desítek. Ano, uznávám, že Korben Dallas má z koncepčního hlediska své mouchy, album občas upadá do jisté nevýrazné melancholie a potřebovalo by viac Otcov aj Bolo nebolo. Ale viete čo? Jebem to! Žeru texty rozkročené mezi onomatopoickým kouzlením a hutným obrazy, které oproti prdíkům Dana Barty nikdy neupadají do samoúčelného vršení slabik. Žeru Benetinův hlas, ono spojení chlapáckého černého medvěda a hravosti Richarda Müllera. Ale hlavně žeru kompoziční princip, který se svou košatostí a proměnlivostí dovolává slovenské rockové / písničkářské historie, přitom působí ryze současně. V nejlepším momentech mě tahle Vrana pravidelně ukráká až blízko k slzám. To letos zvládla málokterá deska. Takže deset.
24. prosince 2013
Martin
7,5 / 10
To máte tak – žijete v dezilúzii zo slovenskej hudobnej scény, ktorá postupne prešla v apatiu. Pominúc tie možnosti, o ktorých sa Rudi rozpísal na začiatku, ostáva vám ešte tuzemská alternatíva. Nemáte medzi sem spadajúcimi hudobníkmi žiadnych známych, takže bez problémov viete priznať, že to, čo by mohlo vašim osobným nastaveniam žánrovo vyhovovať, je ideovo nenápadité a exekučne hrboľaté, či totálne plytké, často až kŕčovito uctievajúce zahraničné vzory. A v podstate vám to je pri dnešných možnostiach výberu a smiešne jednoduchej dostupnosti hudby z druhého konca sveta aj jedno. Nikdy ste sa nehrali na patriota. Hovoril niekto o apatii?
A potom, keď už nad tým, že vám „do nosa prúdi vzduch“ a že ste „zastávka do neba“, nevládzete ani len unavene mávnuť rukou, sa znezrady zjavia akísi KORBEN DALLAS. Stále nič spásonosné, a predsa - ako by ste v regáli Paula Coelha a Evy Urbaníkovej objavili zastrčeného Miku Waltariho. Nejdem z Prešporákov odpadnúť, ale som rád za takto dospelú muziku, ktorá vie ponúknuť trošku viac, ako len hlboký hlas Juraja Benetina, momentálne ospevovaný v ženských časopisoch. Snáď sa tu v horizonte desiatich rokov znova stretneme pri debate nad dobrou slovenskou doskou.
10. prosince 2013
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
jojinecko
8 / 10
ja som ani nemusel a ani silou mocou nechcel..a paci sa mi to!
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.