Častým recenzentským klišé bývá přiřazování hudebního díla k některému z ročních období. Touto oblíbenou formulkou si s klidným svědomím vystačím i při popisu nového alba amerického solitéra Ernesta Greena, vystupujícího pod značkou WASHED OUT. Ten si ke svým letošním třicátinám nadělil velice pěkný hudební dárek, jehož ozvěny by měly rezonovat ještě dlouho po bohaté oslavě. Představitel žánru zvaného chillwave, pod jehož deštníkem se skrývá vše související s jemnější a zasněnou elektronickou hudbou, přikrmuje tuto hudební větev vydatnou porcí svěží a kalorické stravy.

Příjemné melodické motivy se vrývají pod kůži, aniž by si při tom musely pomáhat s razancí skalpelu.

Ono přirovnání k ročnímu období sedí dokonale právě na momentálně končící léto, kdy doznívají poslední teplé dny, než definitivně přenechají prostor pestrým barvám podzimu. Devět rozjímaných skladeb i navzdory opulentnímu zvuku historických sentetizátorů v zásadě neopouští teritoria křehké lo-fi hudby. I s takovýmto "handicapem" však album ohromí širokým rejstříkem pocitů a nálad. Řekněme různých odstínů zasněné nostalgie. Příjemné melodické motivy se vrývají pod kůži, aniž by si při tom musely pomáhat s razancí skalpelu. Přirozenost a nenucenost "Paracosm" je naprosto samozřejmá, jako že po létě příjde zase podzim.

Křehkost a hermetismus však neznamenají intelektuální povýšenost nad posluchače. Právě naopak, tato kolekce v každém svém momentě nastavuje vlídnou tvář a co nejsrdečněji zve do svého světa. V něm není příliš mnoho prostoru pro tvrdou realitu, ale nechat se po nějaký čas ukolébat slastnými zvuky tak trochu historicky znějících elektronických nástrojů, příjemného hlasu a veskrze moderních aranžmá není rozhodně špatný nápad.