Míchat, míchat, míchat a zase míchat. Prát to tam hlava nehlava, zkoušet všechno možné a on se výsledek určitě dostaví. Hledat nové cesty divokým, ale přesto promyšleným způsobem je disciplína, ve které už toto kvarteto dvakrát uspělo a potřetí by se tak mělo stát v momentě, kdy se takříkajíc láme chleba.
Výsledný mix tak velice věrně odpovídá představě čerstvého moderního popu, který se nebojí ukrojit si pořádný krajíc ambicí.
Nezbytný proces zrání od rozšafného hudebního tělesa plného mladického elánu do vkusné, avšak nikoliv stále příliš usazené a "starosvětské", popové kapely pro přemýšlivější posluchače je momentálně možná v té nejlepší fázi. VAMPIRE WEEKEND se ještě stále nechtějí vzdát své mladické pobláznenosti, ale přitom už oběma očima pošilhávají po, řekněme, serióznějších způsobech tvůrčího vyjádření.
Výsledný mix tak velice věrně odpovídá představě čerstvého moderního popu, který se nebojí ukrojit si pořádný krajíc ambicí. To platí jak pro nálady a rytmické pojetí jednotlivých skladeb, kdy skupina s jistotou pálí tu roztančený marš, tu pro změnu zase srdceryvný popěvek, po němž se bezostyšně ujme slova elektronikou nadopovaný rock`n`roll, a stejně tak pro produkční stránku věci. Aranžmá písní hýří bohatou sytostí odstínů různých barev elektroniky, z jejíž lůna tu a tam probleskne hřejivý zvuk rytmické a basové kytary.
Právě jistota, s jakou se Američanům daří kočírovat celý ten uragán nápadů a myšlenek, jež nám chtějí na krátké ploše jednoho alba sdělit, prozrazuje, že v tomto případě máme stále tu čest s kapelou na vzestupu, schopnou se na zaslouženém výsluní ještě pár dalších nahrávek ohřát. Pokud bude někdo i nadále vymýšlet skladby jako "Hannah Hunt" anebo třeba "Ya Hey", nemám o v poslední době tolik zkoušený (nutno říci, že zaslouženě) hudební průmysl ty nejmenší obavy.