PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tihle HYPNOTIC FACE jsou pěkně vypečená kapela. Název uhrančivý, obal k zamyšlení, fotky k posrání úchylné... Tak cože se to tísní ve drážkách kotoučku, který psal sám život? Špinavý světe div se - pěkně našlapaný, instrumentálně perfektní a chytlavý metal. Budeme škatulkovat? Proč ne... Řekněme návrat ke kořenům, kdy trasheři a heavy řepy neměli k sobě zas až tak daleko. A pokud se vám zdá, že tyto časy už jsou hodné pouze učebnic metalové historie, tak račte naslouchat tomuto kvartetu a své názory přehodnotit...
Celkem 7 tracků na tomto demu totiž představuje HYPNOTIC FACE jako kapelu, která hraje staré (a dřevní) s chutí po svém a setsakramnetsky dobře. Riffy se pohybují mezi agresivitou a melodikou, ponejvíce evokující staré dobré (a dnes již bohužel pohřbené) Megadědky. Přechody od kvílivých vyhrávek, za které by pány Vildu a Boba Marty Friedmann určitě pochválil, k zasekávaný přitrashlým laufům jsou provedeny přesvědčivě, refrény po většinou ostře vyhulákané sedí jako prdel na kastrólu, členitá rytmika šlape jako švýcarské chronometry... Sluší se pochválit jak skvěle čitelnou a nestínující Petrovu basu, tak pestrou a technicky precizní hru rozesmátého tučného asiátka Meyry. Velkou přednost představuje i schopnost kapely odlehčit a napsat skočnou hitovku - E Power je vlastně koncertní tutovka o tom, kterou strunu mají kluci nejraději. Výborná vokální linka, dva kopáky, poměrně slušně provedený text... HYPNOTIC FACE přesvědčují, že nejsou kapelou bez tváře. V čemž jim jen pomáhá začleňění velmi příjemných vyhrávek do mnohdy hodně husté kovové atmosféry. Jen další důkaz, že když to máte v ruce, dá se staré dělat nevlezle a přesvědčivě.
Po slovech chvály čas pro hnojokyd. Zvuk je tradiční Shaarkovec - to znamená ostrý, vysoký, bez problémů čitelný. Jenže mi trochu uniká, proč pánové za každou skladbu umístili akustické intermezzo španělky vytažené, až to řeže do bubínků. Pokud to byla snaha učinit nahrávku členitější, pak se nezdařila, protože v několika vteřinách sotva vytvoříte něco echt životného. Sem tam se mihne zajímavý motiv, ale nic světoborného... A něco málo kontroverze na závěr. Jak už to tak bývá, jsem ne uplně spokojen s vokální stránkou věci. Vilda má poměrně samorostlý hlas, ale jakoby si nemohl najít optimální polohu, která by mu sedla nejvíc. Tak trochu osciluje mezi nepřesvědčivým kvičením a poměrně dynamickým nakřápnutým zpěvem. Jsou fáze, kdy se mu daří a jsou fáze, kdy se s tím rve víc než zdrávo. Nic fatálního, tohle není otázka kvalit hlasu, ale spíše techniky.
Souborně tedy - dobrá deska, příslib do budoucna. A pokud máte vůči kapele v záloze nějakou invektivu, tak bacha! Mohli byste skončit jako majitel telefonního čísla 0603/478077... Mimochodem, tuhle skladbu bych si klidně odpustil, pro nezasvěcené je absolutně o ničem. Ale chápu, že pro kapelu svůj "citový" účel plní...
Souborně tedy - dobrá deska, příslib do budoucna. Chutná kombinace heavy a thrash metalu do chytlavých kompozic...
7 / 10
Vilda Slinták
- kytara, zpěv
Radek "Bob" Bednář
- kytara
Petr Vala
- basa
Vladimír Ebert
- bicí
1. Train
2. Destiny´s Song
3. E-Power
4. Written By Life
5. Hangover
6. Life On The Wheels
7. 0603/478077
Vydáno: 1999
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 24:55
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.