Bez diskusí největší objev US brutal death metalu posledních let, egyptologové Nile, přicházejí se svým třetím řadovým albem „In Their Darkened Shrines". Určitě se mezi fanoušky smrtícího stylu najde jen málo nešťastníků, kteří dosud neměli tu čest se s touto veličinou setkat. Důvodů pro seznámení s Nile bylo, je a zdá se, že i bude požehnaně. V prvé řadě mají kluci na kontě vskutku devastující dvojici alb, jmenovitě „Amongst The Catacombs Of Nephren-Ka" a „Black Seeds Of Vengeance", přičemž už to první způsobilo hotový poprask v deathmetalových luzích a hájích. Bylo to především díky použití pro death metal neobvyklých výrazových prostředků. Na mysli mám vkládání „egyptských" symfonických pasáží a inter, hned tři vokalisty a také textovou složku zcela oproštěnou od negramotných nesmyslů o vykuchaných mrtvolách nebo obrácených křížích. Již samotný název kapely napoví, že lyrika se zabývá historií starověkého Egypta, mytologickými postavami, bohy a dávnými rituály.

Bořit další hradby konzervativního deathmetalového království se vydávají Nile s novým, opravdu zabijáckým albem „In Their Darkened Shrines". Proto už konečně odsuňme těžký kamenný blok a vstupme do zatuchlé hrobky, kde se blíže podíváme co se skrývá "v jejich temných svatyních". Po zažehnutí smolné louče ozáří mdlé světlo celkem devět zapečetěných sarkofágů, přičemž shledáme, že poslední z nich jest evidentně rozměrnější než ostatní. Tento kapitální kousek si ovšem necháme na úplný závěr našeho archeologického šetření. Nejprve přistoupíme k prvnímu exempláři „The Blessed Dead" a pomalu s napětím rozevřeme jeho schránku. Naše čichové receptory podráždí odporná vůně mumifikačních emulzí a pohled do shnilé tváře mumie způsobuje okamžité obrácení žaludku. Ti slabší v panice odhazují svá archeologická kladívka i štětečky a hledají spásu v denním světle a čerstvém vzduchu, ti silnější si naopak z gustem vychutnají death/grindovou smršť té nejvyšší kvality. Hlavní faraon Karl Sanders vládne kromě kytary (nahrával i část basových partů) chorobným growlingem, který by nepochybně dokázal vzbudit celé zástupy mrtvol pohřbených v místních kryptách. Bubeník se nás zase svojí hrou snaží úspěšně přesvědčit, že disponuje nejméně osmi končetinami, ale při pohledu na jeho fotku ke svému údivu zjistíme, že tomu tak není. Jakým způsobem se v Nile drhnou čtyři tlusté dráty a jak ostrá je druhá sekera už vám jistě nemusím vysvětlovat. Jestliže jsem mluvil o otvíráku jako o velice rychlém, pak na popis následujícího víru „Execration Text" už se velice těžko hledají slova. Vražedný stroj Nile se při této příležitosti roztáčí do těch nejextrémnějších možných obrátek - 2 minuty 40 vteřin stopáže hovoří jasnou řečí.

Dalším v pořadí je klidnější „Sarcophagus", jež charakterizují pomalé deathové riffy, které se na vás nabalují jako pruhy plátna při mumifikačním procesu. Z přilehlé kobky navíc doléhá vzdálený sborový zpěv uvězněných otrokyň, který pomáhá dokreslovat celkovou mystickou atmosféru této skladby. Na čtvrté schránce rozeznáme hieroglyfy tvořící název „Kheftiu Asar Butchiu". Po tímto nic neříkajícím termínem je ukryta velice pestrá kompozice ve které se za neustálých změn tempa a chaotického sólování kytar prezentují hlasivky všech tří zpěváků. První trápí své hlasivky v trochu vyšších tóninách a jeho projev je ve srovnání se Sandersovým více agresivní. Všechny hranice extremity ale ničí svým ultra nemocným záhrobním chropotem třetí vokalista, v jehož případě opravdu není možné hovořit ani o náznaku zpěvu. Následuje epický kolos „Unas Slayer Of The Gods", jež se chlubí téměř dvanáctiminutovou (!) délkou. Nile zaručili neustálou napjatost ucha posluchačova přihozením ingrediencí v podobě vsuvek „egyptských" hudebních nástrojů (strunných i dechových), většího počtu sólíček, špetky melodií a častých rytmických proměn. To „Churning The Maelstrom" (jak už napovídá název) je zběsilou death/grindovou sypačkou, při které nechá na plno vyniknout svůj „šicí stroj" bicman Tony Laureano. V další skladbě si poslechneme jaké to je, když Karl něžně „šeptá do ucha mrtvého" („I Whisper In The Ear Of The Dead"). Osmá „The Wind Of Horus" se nese opět v ultrarychlém grindujícím tempu, které ještě vyvrcholí při společně vychrochtávaném refrénu. Konečně jsme se při našich výkopových pracích dostali k onomu poslednímu rozměrnému sarkofágu. Nese titulní jméno a je poskládán ze čtyř částí, kterými se jako obrovský mýtický had Apep vine nit koncepčního příběhu. Popis tohoto vrcholu alba si však nechám pro sebe, abyste měli další důvod si toto excelentní deathmetalové album koupit. Velkým plusem se jeví luxusní, skvěle graficky zpracovaný booklet v jehož útrobách naleznete mimo jiné i přepis příběhů, které inspirovaly Karla Sanderse při tvorbě textů.

Po bezmála hodině neřízené brutality, zvrácené zvířeckosti ale také muzikantské virtuozity a kompoziční pestrosti je dokonáno. Je nad slunce jasnější, že konkurence v podobě ostřílených smeček jako Cannibal Corpse, Incantation, nebo Deicide se ve srovnání se sílou nového alba Nile zdá býti naprosto bezvýznamnou a směšnou. Že vás tady ani náhodou nemystifikuji dokazují mimo jiné i chválou sršící recenze v předních evropských magazínech i názor redakčníko kolegy Dalase. V tomto případě opravdu neváhejte a běžte si zakoupit bezkonkurenčně nejlepší album letošní smrtící sezóny!

P.S. Nile zavítají v rámci evropské tour i do naší malé zemičky. Stane se tak 25.10. v brněnském klubu Babylon za přítomnosti známé holandské smrti Sinister, francouzských thrasherů No Return a interesantně blackových Norů Myrkskog. Bude to stát za to.