Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Agrese a divokost zakomponovaná do výrazných, folkem načichlých melodií na pozadí mrazivé atmosféry. Kolikrát jsme již to slyšeli? Desetkrát? Stokrát? Nevadí, dejme si to ještě jednou. „Awakening“ je probuzení nové finské kapely a již během svého zrození (nepočítáme-li dva demo/EP snímky) dokážou zatnout drápy pěkně hluboko do masa. Do zmrzlého, vikingského, sekeru držícího masa.
Pro inspiraci pochopitelně nešli mimo sněhem zaváté severské končiny. U krajanů ENSIFERUM se poučili, jak zakomponovat epičnost, u WINTERSUN okoukali nejeden kytarový rif a vykreslení mrazivé atmosféry má tento národ přirozeně v krvi. Pravděpodobně i nějaké to INSOMNIUM přimíchali, aby jejich skladby nabraly trochu ponurosti. FROSTTIDE jsou další z řady uskupení opěvujících dávné válečníky, celé album by mělo vyprávět jakýsi příběh boje… (dále opravdu pokračovat netřeba), avšak ohlédneme-li od tohoto skandinávského klišé, hudba samotná za poslech určitě stojí.
Hudebně hledají inspiraci ve folkových motivech, ale jen ve velmi střízlivé formě. Po většinu času do uší posluchače hrnou intenzivní zvukovou hradbu podepřenou výraznými klávesami. Občas vsunou poněkud patetickou mezihru, ale po většinu stopáže se energie neztrácí. Kytary jsou trochu utopené na úkor klávesám, ale jinak má album slušný zvuk. Především titulní „Awakeing“ je velmi zdařilé skloubení agrese s melodií na pozadí mrazivé atmosféry. Podobných kousků je na albu vícero, pokud kapela udrží nastavenou laťku a přidá trochu více vlastní invence, rozhodně má nakročeno správným směrem. Směrem na zamrzlé bitevní pole pokryté ztuhlými mrtvolami a zrezlými zbraněmi, mezi nimiž se prohání mrazivý severský vítr.
6,5 / 10
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
