Dochvilný návštěvník bývá po zásluze potrestán, takže pokud jste snad ke vstupu dorazili přesně na avizovanou půl osmou, zbývalo vám ještě dobrých pár minut čekání, než hudebníci na sále dorazili zvukovou zkoušku. Nová Chmelnice je po svém opětovném otevření prostorově vylepšena, takže jediný obrovský otazník večera se vznášel nad počtem návštěvníků. A bohužel oprávněně, neboť ta maximálně osmdesátka příchozích vykresluje bídu českého (potažmo pražského) posluchačstva v plné nahotě.

Úkolu navnadit přítomné se dostalo našincům PERSONAL SIGNET, kteří se věnují progresivnímu metalu FATES WARNINGovského střihu a Polákům BLINDEAD, kteří pro změnu hledají inspiraci v tvorbě KATATONIE & spol. (obě přirovnání berte prosím s rezervou a jen pro hrubou základní představu). Zatímco čeští zástupci byli více techničtí, s příjemně sytým hlasem zpěváka, polští hošani zase překvapili jistou dávkou náladotvornosti a živelným výkonem na pódiu (v některých pasážích to vypadalo jak v rozkodrcané MHD, tak jim emopatky lítaly na všechny strany). Každopádně nenudili ani jedni, ač měl zvuk k dokonalosti na míle daleko. A to rozhodně nebývá pravidlem.

Hlavní aktéři si dali malinko načas, neboť jim stávkoval jeden ze čtyř monitorů, jimiž vystoupení dokreslovali. Měli s sebou vlastního zvukaře s digitálním mixem a zvukový rozdíl byl oproti předkapelám značný. PA se konečně slušně rozehrálo, a i přes drobné výkyvy (hlavně tedy kytar, které často zalézaly víc, než by bylo záhodno) vydržel poživatelný zvuk až dokonce. Kdo vzpomenul na bájné „koule“ Nové Chmelnice z minulých let, musel se spokojeně usmívat pod fousy.

Stálou trojici Einar Solberg, Tor Oddmund Suhrke (včetně účesu celý Rudolf Hrušínský nejstarší ve filmech pro pamětníky) a Øystein Landsverk doplnili na aktuálním turné mlátička Baard Kolstad (mj. BORKNAGAR) a baskytarista Martin Skrebergene. A právě tahle neuvěřitelně živelná rytmika kapelu nakopla ke skvělému výkonu. Pochopitelně ale největší díl pozornosti na sebe strhával Einar Solberg, který je svým "prkeným" postojem, ostrým kýváním, vyvalenýma očima a mikrofonem zaraženým v krku prostě nepřehlédnutelný. Kravaťáci LEPROUS přehráli téměř celé album „Coal“, většinu z něj hnedle na úvod, což bylo dáno tím obrovským množstvím falzetu, které materiál obsahuje. A je všeobecně známo, že falzet unavenému zpěvákovi odchází jako první. Abych byl upřímný, ve vypjatém refrénu cajdáku „The Cloak“ jsem se o Einara až začínal bát, jak to tlačil z paty, ale bojoval, rozezpíval a celý koncert zdárně dokončil v apokalyptických řevech „Contaminate Me“. Přes všechny chybky obrovsky statečný výkon s nesmírně širokou paletou hlasových rejstříků. Jen by mě zajímalo, jak něco takového utáhne pátý, šestý den po sobě.

Negativa? Těch věčných „ááá“ a „óóó“ je opravdu příliš i v koncertním podání, a ač se to LEPROUS snažili dohnat dvoj(i troj)hlasy, kdykoliv se objevila, bylo znát, jak moc by tomu prospělo zkrácení alespoň o pár opakovaček. A nezazněla titulka z minulé nahrávky, což osobně beru jako největší prohřešek večera...

Po hodině a půl čistého hracího času byl konec - bez zbytečných zdržovaček, řečí a přestávek mezi písněmi. Hrstka skandujících vytrvalců, kteří obětovali odjezd posledních spojů, si však ještě vyskandovala závěrečný uřvaný náklep „Waste Of Air“. Povedený koncert.

Playlist LEPROUS:
Foe
The Valley
Chronic
The Cloak
Restless (bil
Dare You (tall
Thorn (bil
Forced Entry (bil
Coal
Acguired Taste (bil
Echo
Contaminate Me

přídavek
Waste Of Air

F

Foto Pavel Bauer (jen z mobilu, na dokreslení)