OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Silva Nigra je kapelou, která si stihla za dobu své existence již jisté jméno vysloužit nejen na české scéně, ale i v Polsku. Ortodoxní black metalisté ze známých českých kapel, jež se nesou v primitivním pohanském duchu jakými jsou INFERNO či OGMIAS Silva Nigru považují za nadějnou kapelu a doporučují ji. V pozadí nezůstává ani lord Morbivod známý především díky TROLLECH a z toho vyplývá, že doporučení má kapela na ryze černě-kovové scéně více než dobré. Jak ale dál?
Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že kapela se snaží co nejvíc přiblížit Darkthrone a nějaké místo pro experimenty v jejich tvorbě rozhodně nenajdete. Warpaint, texty nesoucí názvy "Armageddon", "Černý les" a podobně také nenechají nikoho na pochybách, že kapele v žádném případě nevadí, že následuje řekněme black metalové "klišé" jak nejvíc to jde. Neříkám to nijak ve zlém, protože tyto lidi osobně znám a vím tolik, že kdyby chtěli, dokázali by být rozhodně originálnější. Proto bych neřekl ani náhodou, že kopírování Dark throne a klasické klišé je záporem. Kdo ví, co ti lidé cítí? Tahle čtyřka má a vždy měla nehynoucí obdiv k norským klasikům přelomu deváté dekády a vždy obdivovala nesmrtelné kulty "Deathcrush" MAYHEM nebo "A blaze in northern sky" od DARK THRONE. Když se cítíte být příslušníky určité subkultury, nemůže vadit, že následujete ryzí kořeny nesmrtelných kultů. Platilo to vždy, hlavně je potřeba z tvorby kapely vycítit účel. Podívejte na český death a spočítejte na kolika kapelách je inspirace CANNIBAL CORPSE více než zřejmá, leč vítaná. U Silva Nigra je směr tvorby více než jasný, leč je třeba počítat s tím, že s tvorbou tohoto typu již nikdy nelze vybočit z řady ostatních, jež obdivují stejné geniální instrumentalisty severu.
Vyplatí se trochu popsat jednotlivé písně. Intro je poměrně krátké a více než zmatené. Vůbec jsem nevypozoroval, co má představovat a žádnou příliš velkou atmosféru nenavodí. Jo, takový Hypnos "In Blood we trust" bylo trochu jiný absinth! Hned po tomto intru ve kterém jsem zaregistroval akorát něco jako sampl a zmatené hrdelní hlasy se hned do uší zaříznou kytary v písni "Temnota". Na tomto místě je třeba pochválit s citem vybrané efekty na kytarách, které by ve správně vybraném studiu byly zcela nádherně "vichřicovité", tak jak můžeme slyšet na raných čistě blackových nahrávkách. Mimochodem, zvuk je undergroundový a fandové ortodoxnější cesty jím budou nadšeni. Riffy jsou občas zajímavé, leč většinou velice banální. Je slyšet poměrně jasně pouhé posouvání o půltóny v mnoha a mnoha riffech na albu. Co se bicích týká, Pestkrist bubnuje zajímavým způsobem, který v sypačkách vysloveně vymývá mozek - a přesně tak to Pestkrist chce. Ale také by mohl aspoň trochu zvětšit sortiment svých rytmů a v některých pasážích více valit tempo dopředu. Měl jsem ho však možnost slyšet v poslední době a udělal poměrně slušný pokrok od tohoto debutu. Frost má klasický havraní vokál, kterému nejde vytknout skoro nic. Je prostě řemeslně krákoravý a žádného blackera neurazí. Nestřídal polohy (pokud pomineme asi pětisekundovou deklamovanou část uprostřed písně "Bastard") a na koncertech musel působit velmi charismaticky (mluvím v minulém čase, protože Frosta nahradil již nový zpěvák Zdeněk, který má hlas ještě o něco útrobnější a krásně ječivý). Pokud jde o basáka, je to velice slušný drtič na to že je mu pouhých 16 let, čímž je nejmladším členem kapely a navíc v současnosti připravuje materiál pro svůj projekt HELLTHRONE,na kterém se dále podle mých zpráv podílí vokalista deathových EVOCATION. Měl jsem možnost slyšet ukázky ve zkušebně, a řekl bych, že je o dost lepší než tvorba Silva Nigry.
Druhá píseň se jmenuje "Bastard", která se mi na albu líbí skoro nejvíc i přes to, že je jedna z nejjednodušších, a to až děsivě. Pokud mě sluch neklame, slyšel jsem všehovšudy dva riffy, při kterých Skullthrone občas akorát změnil tempo. Ještě že Pestkrist mění rytmy poměrně často. "Nikdy více" spíše prošumí a teprve o další písni s názvem "Žal" mohu říct, že patří mezi povedenější. Dalším trackem je "Armageddon" a na tomto místě se zmíním o jedné nepříjemné věci a tou jsou texty. Chápu, že je třeba zpívat o pohanských lesích i o zapalování křížů a také chápu, že je třeba vysílat na adresu Krista pána vzkazy typu "Mršino na kříži, nikoho nespasíš" (jako v písni "Bastard"). To je jasné, to prostě k ryzímu blacku patří jako k Loužovi víra v Alexiho. Ale někdy je to vážně trochu přehnané. Refrén "Halelujá, Armageddon, halelujá, Armageddon" moc na temné atmosféře nepřidá a vyslouží si akorát tak v lepším případě chápavé kývání hlavou. Ještě před outrem a dvěma bonusy (bohužel nevím, zda se jedná o tvorbu kapely nebo ne, ale jsou hodně slušné, hlavně závěrečná "Krev víry") uslyšíme pomalejší "Černý les", nesoucí se v středním tempu a zpívaný o něco srozumitelnějším hlasem.
Co říct celkově? Kapela potřebuje dopilovat některé věci a hlavně trochu víc popřemýšlet o riffech, protože když hraje kapela primitivně, neznamená to, že hraje i nudně (viz. Dark throne, že jo...:-), ale jinak nadějná je, jen jí musíme dát trochu času. Tenhle debut ocení skutečně jen skalní fans ryzího blacku. Na české poměry vítané zpetření blackové sbírky, na poměry středoevropského blacku je tato nahrávka ztracená v moři mnoha dalších, z nichž i poměrně dost je kvalitnějších. Jen na závěr, aby nevzniklo nedorozumění co se týká nevkusných trendů v BM cituji velký nápis na zadní straně cédéčka - SILVA NIGRA IS NOT POLITICAL BAND!
Co říct celkově? Kapela potřebuje dopilovat některé věci a hlavně trochu víc popřemýšlet o riffech, protože když hraje kapela primitivně, neznamená to, že hraje i nudně (viz. Dark throne, že jo...:-), ale jinak nadějná je, jen jí musíme dát trochu času. Tenhle debut ocení skutečně jen skalní fans ryzího blacku. Na české poměry vítané zpetření blackové sbírky, na poměry středoevropského blacku je tato nahrávka ztracená v moři mnoha dalších, z nichž i poměrně dost je kvalitnějších.
4,5 / 10
Frost
- roar
Skullthrone
- kytara
Hellthrone
- basa
Pestkrist
- bicí
1. Intro
2. Temnota
3. Bastard
4. Nikdy více
5. Žal
6. Armageddon
7. Černý les
8. Outro
9. In The Carpathian Forrest (bonus)
10. Krev víry (bonus)
Chlad noci (2001)
Armageddon (MC) (2000)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Ravenheart Records
Stopáž: 42:00
Produkce: SILVA NIGRA
Studio: Bizzare cosmic angels
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.