OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hovoria vám niečo pojmy ako DYSANCHELY, GOD DEFAMER, MOONFOG a DIE PROUD? Ak áno, zbystrite pozornosť. Ak nie, zbystrite ju aj tak. Zaujímavosť tvorby tohto kvarteta nekonči pri tom, kde všade jeho členovia doteraz stihli pôsobiť, prípadne ešte stále pôsobia.
Debutový album FISHARTCOLLECTION vyšiel len pred pár týždňami. Začiatky existencie tohto zoskupenia však siahajú hlbšie do minulosti a už aj na našich stránkach ste mali možnosť sa s kapelou zoznámiť aspoň prostredníctvom reportáže.
Ak by som mal v krátkosti charakterizovať debut, asi by som použil slovné spojenie hardcore. Celkovo by to však bola pravda len sčasti. FISHARTCOLLECTION miešajú do svojej produkcie aj deathmetalovú tvrdosť, grindcorovú živelnosť (nečakajte žiadne orgie), zaujímavé melodické prvky a dokonca miestami aj melodický spev.
Chlapi sa neboja do svojej tvorby prepašovať aj také nástroje, ako sú rumba gule či ústna harmonika, a pritom nepôsobia nikdy rušivo. Nástroje sú do hudby zapojené tak nápadito, že nijakým spôsobom neuberajú skupine na tvrdosti a agresivite, len ju výborným spôsobom podfarbujú a ozvláštňujú (napr: „Follow“ a „Hangover Of Life“).
V tejto súvislosti môžem smelo povedať, že na našej scéne neviem FISHARTCOLLECTION k ničomu priradiť, aj keď vyhlásenie o absolútnej originalite, hlavne v kontexte svetovej tvorby, si nedovolím. Kedysi som ich prirovnal k NORMA JEAN, čo už ale po vydaní „In Oil“ tiež nie celkom sedí.
Pomyselnou bodkou na nahrávke a zároveň čerešničkou na torte je „Poisonous Nicole“, prerábka hitu „Poison“ od Nicole Scherzinger. Veľmi interesantná a zároveň aj veľkolepá záležitosť...
Zvukovo sa, myslím, nahrávka takisto vydarila, čo nie je len zásluha ľudi za mixom, ako sú Mário Gajarský či a poslednej dobe u nás dosť využívaný Martin Barla (bubeník ASTAROT a PYRIMOR), ktorý nahrávku aj mastroval, ale hlavne muzikantov samotných. Na druhej strane, vedel by som si predstaviť aj luxusnejší zvukový háv, lenže to by asi chcelo natlačiť do nahrávania omnoho viac času a peňazí. Tak či onak, v konečnom dôsledku môžu byť hudobníci spokojní.
Ja osobne som nadmieru spokojný s tým, že u nás pribudla nahrávka, ktorá má hlavu i pätu, ktorej autori sa na nič nehrajú a z ktorej je okrem radosti z hrania cítiť aj veľkú dávku sarkazmu, irónie, entuziazmu a zmyslu pre kvalitnú produkciu. Pochvalu možno vysloviť aj za skvelú grafickú stránku albumu.
Nedovolím si vyhlásiť, že skupina je absolútne originálna aj vo svetovom kontexte, no zaujímavá rozhodne je. Patrí medzi to najlepšie, čo v poslednej dobe na slovenskej metalovo-hardcorovej scéne vzniklo.
8 / 10
Vydáno: 2013
Vydavatel: samovydanie
Stopáž: 39:00
Produkce: FISHARTCOLLECTION, Mário
Studio: Studio Bunker, Trnava
veľká paráda.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.