OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedno z největších překvapení na domácí scéně v roce 2013 přichází z okolí soutoku řek Svratky a Svitavy. Když jsem tento materiál slyšel poprvé, myslel jsem si, že GATTACA ořezala jednu kytaru, zpěv a nahrála konečně něco s čistě ošetřeným zvukem. Za tímto podivně nazvaným kotoučem ale nestojí sbírka abstinujících veteránů z true-hardcoreové scény, ale trojka opilecky založených geeků s kytarami, co odrostla na LINKIN PARK. Že tohle nemůže dopadnout dobře? To se ale mýlíte.
Za nejlepší strategickou volbu pro zde zachycené čtyři instrumentální skladby považuji rozhodnutí nahrát je živě u Hromyho z FIVE SECONDS TO LEAVE, který přesně ví, jak pouhé kytaře, base a bicím dodat masivní zvuk, co trhá vnitřnosti. Zbustrovaná basa tvoří hutné bažinaté podloží, ze kterého vyrůstají tklivé liánovité linky kytar, HAVE.TO.BE.DISTANCED se nebojí čas od času proložit celek hutnějšími riffy nebo se naopak uchýlit k hudebnímu minimalismu.
Sluší se také říci, že kluci udělali obrovský krok kupředu. Když jsem se s nimi poprvé setkal na vinylovém sampleru „Mladá fronta stárne rychle“, působila jejich kostrbatá píseň jako velice neobratná regionální garážovka, která si zdaleka není jistá tím, co dělá. Nyní v ruce držím sebevědomě působící materiál, jenž sice má nějaké ty dětské nemoci, ale od dřívější tvorby zaznamenal posun nikoliv evoluční, ale téměř revoluční. Pokud toto trio najde i cestu ze současných řetězů, které je příliš často poutají k žánrovému stereotypu post-rocku, bude to nakonec velká pecka. Bohužel tyto nudu přinášející faktory tu jsou a místy vedou skladby do míst, kde nutí ucho k nepozornosti.
Jednoznačně nejsilnější a zvukově nejzajímavější je hned první skladba „Vitae Sordes“, kterou otevírá vláčilovský úvod, a přeskakovat jsem si uvykl unylou dvanáctiminutovku nazvanou „Chapter III: Very Last Prayers For Filthy Souls And Mutilated Bodies To Be Welcomed In Hell Like True Black Metal Heads And Amelie Poulain“, která nejvíce trpí tím, že se v ní toho mnoho neděje, a to je asi i největší problém celé kolekce. Pokud by se podařilo dát motivům více sexappealu, budou tihle kluci kralovat domácí postrockové scéně.
6 / 10
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.