OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hudba těchto baskických týpků je granátem, jehož šrapnely mám hluboce vryté do paměti ještě z prvního setkání na Fluff festu 2012. V mnoha ohledech mi připomínají u nás dobře zavedené krajany ZUBROWSKA, ovšem stylově to tihle kluci mají více hozené směrem k ikonám typu CONVERGE, což se projevuje hlavně na intenzitě sdělení.
Základem je jednoznačně starý dobrý chaotický hardcore, do kterého hoši šroubují mathcoreové uzly a akordové kytarové hradby s ubrečeným vokálem, tolik typické pro screamo scénu. Současně tak THE RODEO IDIOT ENGINE zachovávají ve své tvorbě tři elementy, na kterých staví. Prvním je neurotická emoční rozervanost, která dodává hudbě silný citový náboj, druhou pak epileptický pulz, který byl příznačným v počátcích například takových THE DILLINGER ESCAPE PLAN, a pak samozřejmě zubatá agresivita a nasupenost, která žene celé album nelítostně kupředu.
Oproti minulé nahrávce „Fools Will Crush The Crown“ je novinka méně přímočará a v mnohých ohledem volí složitější a komplikovanější cesty ke stejnému cíli. Směr se však nemění. Ten byl THE RODEO IDIOT ENGINE byl nastolen již dávno. Poslední album pouze poskytuje stále preciznější a hlubší cestu k jádru uřvaného kytarového extrému.
7,5 / 10
Vydáno: 2013
Vydavatel: Throatruiner Records, Black Lake Records and Dingl
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.