Já mám malé klubové koncerty v miniaturních prostorech rád. Je to osobní, je to intenzivní, vždy fajn zážitek a v případě promotérské skupiny, točící se kolem plzeňského ČERNÉHO OBDÉLNÍKU, je to vždy i hudebně skoro to nejzajímavější, co se západočeskou metropolí přežene. Tentokrát klub Kapsa hostil italské screamo rozervance ØJNE z Milána a berlínské post-rockové hledače nálad RYVULET.

Kapsa, jak už název napovídá, je maličký prostor, kde kapely hrají před dveřmi dámských toalet a funguje téměř od revoluce. Vždy se tu slézá unikátní sbírka zestárlých plzeňských rockerů, pankáčů, příznivců rockabilly a i ten nejmladší hardcoreový potěr. Nezažil jsem tu špatný koncert a bylo jedno, jestli hrál jazz, post-rock nebo hardcore. Kouzlo Kapsy v tomto tak nějak funguje. Vždy je plno (i když je málo lidí, je tu natřískáno:)) a vždy je skvělá atmosféra.

Jako první nastupuje berlínské kvarteto RYVULET. Klasické dvoukytarové obsazení, baskytaristka, bicí a na zemi samply naplněná krabička. Počáteční intro se ztrácí v ambientní mlze a trvá na můj vkus celkem dlouho. Zesilující se masa zvuku po sedmi minutách konečně získává jasnější kontury prostřednictvím vybrnkávajících kytar. Berlínští staví na repetitivních plochách a hodně si hrají s dynamikou. Do zahuštěnějších riffových vln a výbuchů, které mají tendenci nikoliv ševelit, ale spíše burácet, se ve svém téměř hodinovém setu dostávají jen třikrát nebo čtyřikrát, přičemž jednou jedinkrát je tato erupce ve skladbě „Part II: Empty Fields“ umocněna i řevem jednoho z kytaristů.

Mnohé minimalističtěji vystavěné ambientní plochy, tvořené e-bowem, čpěly téměř kostelním odérem a kdyby někdo zapálil kadidlo a svíce, cítil bych se téměř jako na mši. Ve zvuku dominovala velmi tučná zvuk baskytara, která stála jakoby v opozici ke štíhlé, nenápadně vypadající slečně, držící nástroj v ruce.

Oba dva sety byly vlastně typické pro země, které kapely reprezentovaly. Set berlínských byl trochu chladnější, statičtější a málo zlobivý, nicméně současně pohlcující a atmosféricky velmi silný. ØJNE zase prokázali, že v jižanské krvi je mnoho temperamentu, muzikálnosti, hravosti a smyslu pro zajímavé hudební kombinace.

ØJNE mají trošku nesourodé složení kapely. Proč nesourodé? Protože tu zpívá nenápadně působící geek Jacopo, na kterého když se podíváte, tak vidíte ještě nesmělejší verzi Leonarda ze seriálu The Big Bang Theory, vedle něho má kytaru proklatě vysoko masivní huňatý medvídek, proti němu štíhlý metrosexuální model s basou, který neustále nahání patku, ale nenechte se zmást. Kapele to šlape obdivuhodně a jakmile si Jacopo před koncertem sundá brýle, stává se z něj vřeštící bestie, která je neustále v pohybu.

Pro jejich set byla typická hravost v kytarách, punkový tah na branku, který občas vykvetl ve vybrnkávanou malebnou mezihru jen proto, aby byla smetena další melodickou akordovou fujavicí nebo riffovou sekačkou. Živelnost, cinkající struny, krásné melodie, zběsilé rytmy, upocené fousy a spousta řvaní. Pánové z vlajkové lodi taliánské screamo scény RAEIN by měli radost. Díky za další skvělý večer v Kapse!

foto: Matěj Hošek