Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtrnáct let uplynulo od posledního sólového alba Andiho Derise. Jestli byl mezitím zcela vytížen svou domácí kapelou nebo si dával tvůrčí pauzu, těžko říci. Novinka vychází nedlouho po vydání „Straight Out Of Hell“, na které se Andi autorsky významně podílel. „Million-Dollar Haircuts On Ten-Cent Heads“ však rozhodně není nepoužitý materiál, jde o až překvapivě povedenou kolekci písní. Žádná horká jehla, spíš relaxace při (nebo, chcete-li, po) powermetalové koncertní jízdě s HELLOWEEN.
O prvotině „Come In From The Rain“ by se dalo říci, že obsahovala powermetalové a baladické skladby, které se pro tehdejší Dýně nehodily, nicméně většina materiálu byla klidného, oddechového charakteru a už tenkrát ukázala Andiho v trochu jiném světle. Následník, „Done By Mirrors“, byl hudebně vyváženější a svou chmurnější náladou šel ruku v ruce s v té době aktuálním počinem „The Dark Ride“.
Nyní se Andi vrací se zcela novou sestavou, THE BAD BANKERS. Název kapely, alba i samotná lyrika útočí na finančníky a ekonomy, ale to pusťme ze zřetele (přiznávám, že jsem zběžné pročtení textů tentokrát vynechal). Videa a fotografie odhalují, že THE BAD BANKERS tvoří stárnoucí rocková hvězda a tři mladí učedníci. Přesto je novinka vyzrálý a vyrovnaný rockový materiál. Celé album šlape ve středním tempu, čímž plynule navazuje na své předchůdce. Instrumentálně sice materiál nijak nevyčnívá, nicméně na pěkné melodie chudý není. Především si v něm Andi píše písně sám pro své vlastní hlasivky, které si občas musí odpočinout, nebo alespoň polevit.
„Million-Dollar Haircuts On Ten-Cent Heads“ se pohybuje od rozháraných, na riffech postavených skladeb, až po uhlazené, líbivé melodie, připomínající některé zpěvákovy balady z let dřívějších. Melancholickou, přesto výraznou melodii v sobě ukrývá „EnAmoria“. Album má hitových refrénů větší zásobu a například „Blind“, „Who Am I“ nebo říznější „Don´t Listen To The Radio“ rozhodně stojí za poslech. Prezentaci svého rejstříku Andi poněkud přehnal ve skladbě „Must Be Dreaming“, která chvílemi připomíná hlasové cvičení, ale zbytek nahrávky je v pořádku.
I třetí Andiho sólový zásek dopadl nakonec velmi dobře. K tomu připočtěme dobrý zvuk a vokál, jenž když není tlačen do závratných výšek, zní nakonec docela příjemně. Rok 2013 byl pro Derise určitě tím úspěšnějším v jeho dlouhé kariéře. Povedené album s dýní na obalu doplnil koncem roku o velmi pěknou kolekci vlastních písní, no, jen tak dál.
Andi Deris natočil pěkné rockové album. Jeho vokál není tlačen na pilu, ani se nevydává do závratných výšek, písně si píše sám na sebe a pro své hlasivky. Jeho přece jenom trochu specifický hlas tak ve své uvolněné a přirozené formě dodává materiálu mnoho lesku navíc.
1. Cock
2. Will We Ever Change
3. Banker's Delight (Dead Or Alive)
4. Blind
5. Don't Listen To The Radio
6. Who Am I
7. Must Be Dreaming
8. The Last Days Of Rain
9. EnAmoria
10. This Could Go On Forever
11. I Sing Myself Away
Diskografie
Million-Dollar Haircuts On Ten-Cent Heads (2013) Done By Mirrors (1999) Come In From The Rain (1997)
Toto je presne Andiho parketa, v Helloween sa predsa len chvíľami celkom trápi. Hardrockové skladby v strednom tempe, to je presne to, čo jeho farbe hlasu nadmieru svedčí. K prvým dvom výborným sólovkám teda pribudol ďalší vydarený počin.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.