OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bostonských REVOCATION registrujem až od albumu „Chaos Of Forms“ z roku 2011, pred ním však vydali ešte dva, pričom s tým druhým sa prepracovali k Relapse Records, u ktorých sú dodnes.
Bývajú prezentovaní ako lahôdka pre fanúšikov technickej metalovej hudby, medzi ktorých sa zas až tak neradím, resp. technika ma baví keď má hlavu a pätu, „onanujúce“ bandy nemilosrdne hádžem do kontajnera s názvom „nezmyselná umelohmotná pseudotechnická mrdka“.
V prípade tohto kvarteta však ide o spolok, ktorý vie hrať aj komponovať. Na Berklee College Of Music, ktoré absolvoval frontman David Davidson, sa bez tohto základu nedostanete. Čas strávený s aktuálnym zárezom REVOCATION teda nie je stratený.
Desaťskladová súprava prináša dostatočne tvrdý a zároveň veľmi príjemný prepracovaný metal mnohých vrstiev a nálad. Virtuózne výkony tu sú, nie však samoúčelne, vytvárajú kompaktný a plynulý, pokope držiaci celok. Základom je naozaj nabrúsený thrash metal, vychádzajúci hlavne z americkej klasiky. Osobne tam počujem ozveny SLAYER (aj v sólach), TESTAMENT alebo tiež MEGADETH, pričom tento thrash rozhodne neznie ako zúfalé „retro“, súčasný zvuk i hráčska vyspelosť ho posúva do celkom novej, sviežej dimenzie.
REVOCATION tlačia na pílu ako sa patrí, k slovu sa v ich tvorbe dostáva aj klasický, technicky a zároveň ostro podaný death metal, klasiky ako DEATH, PESTILENCE, ATHEIST a podobne majú páni napočúvané. A nie len to, v mnohých „emočne vypätých“, rozorvaných či besniacich pasážach na poslucháča zahrozí švédsky melodický death metal 90. rokov, zvládnutý či pochopený lepšie než na väčšine teritória zvaného „nová vlna amerického heavy metalu“ alias čudne zahraného Švédska.
Príjemné náladové vyhrávky, pôsobivá hra basgitary, slušné vokály, REVOCATION tak trochu znejú ako kapela pre široký okruh poslucháčov, zapadli by hocikde od Bloodstocku cez Wacken až po Brutal Assault, ale neznejú ako kalkul, proste radi hrajú toto a hrajú to dobre.
Pre tých, ktorí si takúto technicky vypracovanú tvrdú hudbu vedia predstaviť aj v podstatne odpálenejšom, temnejšom a extrémnejšom podaní, čo-to už od roku 2006 kutí druhý gitarista a vokalista. Dan Gargiulo je v REVOCATION ešte len štvrtý rok, prišiel tam však z vesmírom inšpirovanej deathmetalovej záležitosti ARTIFICIAL BRAIN, ktorá svoj debutový album „Labyrinth Constellation“ vydáva 18. februára v svätyni ponurého metalového extrému Profound Lore Records.
Príjemný technický thrash/death metal, REVOCATION hrajú priam akademicky školene, ale pritom tak akosi „pre bežných ľudí“.
7,5 / 10
The Outer Ones (2018)
Great Is Our Sin (2016)
Deathless (2014)
Revocation (2013)
The Hive (SP) (2013)
Teratogenesis (EP) (2012)
Label Showcase - Relapse Records (split) (2012)
Chaos Of Forms (2011)
Pull The Plug (SP) (2011)
Existence Is Futile (2009)
Empire Of The Obscene (2008)
Summon The Spawn (EP) (2006)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.