INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nový německý čůrací vibrátor je sice pouze mini, ale i to stačí ke zjištění, že z ujetého německého tria jaksi mírně vyprchává nápaditost, ačkoli poslední CD Sadochismo se u Ablated recs. prý prodává dobře. Riffy se opakují, Saschovy rytmy jsou už víceméně jen „ucaucoidní“ a tak… Na druhou stranu má MCD celkem dobrý zvuk, a tak CBT opět neurazí. Decentní, téměř jako z módního žurnálu vyvedený obal neznalým jemně naznačí, o co že tu půjde, a pak už hopla. Titulka pochází z výše zmíněného fullCD. Takže naučíme holčičky čůrat, pak jim vyndáme tampón (Tampon Removal), a zapaříme si trošku ve virtuální realitě, když už nám to nedá ve skutečnosti (Barbaric Teenage Orgasm Simulator). Kromě titulního seku tu tedy najdete tři nové skladby, které se od minulé tvorby liší tím, že jsou celkově pomalejší a víc groove. Přes efekt hnaný vokální paraslintot je po čase docela nudný, ale co už… Překvapením pro tuzemské grinders bude možná fakt, že se CBT rozhodli udělat cover naší podle jejich názoru nejlepší grind formace jménem Ahumado Granujo. Inu což, vedle coveru Mucupurulent se jejich Cold Turkey vyjímá docela dobře. Škoda, že v dané době ještě nevyšlo to jejich CD, takhle se zatím většina lidí ptá, kdože to ti Ahumado vlastně jsou. Nutno uznat, že Saschka trpělivě vysvětluje a vychvaluje. Za což mu dík… Prostě pro milovníky úchylného hopsa grindu zase jedna placička do sbírky. Ostatní podle své chuti a libida...
7 / 10
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.