NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hovoriť pri ambiente o snovosti hudby a ktovieakých podobenstvách je trochu sprofanované. Pri tvorbe talianskeho samouka Stefana Mussa, ktorý od prelomu 80. a 90. rokov vystupuje pod značkou ALIO DIE, sa však k inému jazyku obrátiť nejde. Je úzko spätá s toskánskou prírodou, úctou k tradičným nástrojom a mieri k podobným náladám ako vlna kvázi-ezoterického ambientu, napríklad od dobre známej dvojice Robert Rich a Steve Roach.
Na rozdiel od klávesového new-age je ALIO DIE organickejší, najmä vďaka zdržanlivosti v kompozíciách a zapojeniu rozličných strunových nástrojov a perkusií (od citary, cez kalimbu až po rôzne kovy). Na novom albume sa spája so speváčkou Sylvi Alli a vytvára tak o niečo zemitejšiu alternatívu k sólovým albumom Lisy Gerrard z DEAD CAN DANCE.
Ponúka sa tu aj prirovnanie k Brianovi Williamsovi z LUSTMORD a jeho vlaňajšiemu pokusu skĺbiť dark ambient a éterický spev, ktorý znel skrátka ako - pokus skĺbiť dark ambient a éterický spev. Na ALIO DIE je dobré naopak to, ako tvoria dva cudzie elementy celok celkom prirodzene. Navzájom sa počúvajú, vychádzajú si v ústrety už pri štruktúre a nie sú len fascinované formou toho druhého.
7,5 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.