Nezvykle dlouho mi tentokráte trvalo, než jsem si mohl s klidným svědomím říct, dobrá, tak teď už jsem do té nové nahrávky SIX DEGREES OF SEPARATION konečně proniknul se vším všudy. Tam, kde už jsem byl dříve dávno ztracen v jedinečném metalovém předivu téhle moravské chásky, v melodické temnotě široko daleko prakticky nepřekonatelné, zelo mi v případě klasifikace „The Hike & Other Laments“ v příslušné hodnotící kolonce předlouho neurčité nic a ne a ne tam něco naskočit.

Situace to tedy byla rozhodně neobyčejná, nicméně z dnešního pohledu, posíleného opravdu nepřeberným počtem poslechů, poměrně logická. Snad pauza, kterou si kapela vybrala po předchozím multimediálním počinu „Ubl“, či spíše prostý ten fakt, že již dlouhodobě v jejím cítění, směřování a hudebním výrazu nedošlo k žádným slyšitelným změnám, nejspíš zapříčinil jakousi horší uchopitelnost nového alba, s níž ruku v ruce přichází také (má) logická připomínka k síle a kvalitě celého na ní obsaženého materiálu.

Aby ovšem nedošlo ke zmýlené – rozhodně zde neříkám, že je něco špatného na tom, dlouhodobě setrvávat na jednom a tomtéž výrazu, který kapele vyhovuje, a že „The Hike & Other Laments“ je proto nahrávkou nepovedenou. Přirozeným doprovodným jevem takové situace však je, že někdy je (na pomyslné kvalitativní sinusoidě) lépe a někdy hůře, a to se právě teď nejspíš stalo SIX DEGREES OF SEPARATION. Neděje se žádná tragédie, samozřejmě, to snad ani v podání podobně zkušeného a ostříleného seskupení není možné, ale z některých nových skladeb zkrátka cítím, že jaksi nejsou obvyklého kapelního „střihu“ a výkonnostní formy a tím pádem spíše trochu do počtu než pro potěchu.

Výčet pozitiv je tak aktuálně užší, než bývalo v přebohatém období od alba „Triotus, Tricephalus And Tribadism“ až po „Of Us“ zvykem, i tak však čítá několik spolehlivě silných těžcekovových songů. Jejich temný odstín je ještě více zdůrazněn příjemně mrazivou textovou melancholií, která si na rozdíl od hudební složky svůj vysoký standard udržela po celou hrací dobu alba, a samozřejmě skvělým Doctorovým vokálem, bez nějž by v žádném případě nedošlo k tak moc uvěřitelnému podání. Mezi ně patří úvodní majstrštyk „Calm Between The Storms“ s úžasným kytarovým probarvováním, sugestivní „Doom Live“ jako vzdychnutí nad současným mediálním marasmem, druhé pokračování titulní „The Hike II.“, daleko smyslnější a výraznější, než jeho předobraz, a počínaje „For Jana“ pak také kompletní konec alba, představující aktuální tvorbu SIX DEGREES OF SEPARATION v tom nejtradičnějším duchu, snesoucím kterákoliv velmi přísná metalová měřítka. Nic víc, nic míň, ovšem v pozadí jistě číhá otázka, co je vlastně v případě téhle kapely „víc“ a hlavně „míň“.

Někdy si zkrátka všechno nesedne, jak má, a zřejmě to bude i případ „The Hike & Other Laments“, jinak alba stále neskrývajícího mimořádně talentovaný a vyspělý domácí metalový subjekt, kteréžto konstatování osobně beru za nejdůležitější poselství téhle recenze, čert vem nějaké hodnocení.