Po létech „slušného pochrupování“ je najednou na palubě tuzemského TITANICu živo, až oči přecházejí. Oživení poslední klasické sestavy, koncertování a vznik nové řadové nahrávky po téměř dvou desetiletích. O tom všem jsem si popovídal s baskytaristou Milanem Hanákem, na kterém bylo ze všeho nejvíc znát, že se momentálně chce dívat především před sebe a pokud možno se už moc neohlížet.

Co se dá vyléčit lékem „Double Time“ a proč se ho rozhodl užívat TITANIC?

Vyléčil úplně všechno, pokud jsi posluchač téhle muziky. A přesně proto si ho naordinoval i TITANIC.

Co přimělo Zdeňka Černého vrátit se zase na palubu jedné z nejslavnějších československých heavymetalových kapel?

To bych vůbec neřešil, jsme rádi, že je zpátky a že jsme mohli vypustit z kotelny alespoň část materiálu, kterého máme s Džorkem plné šuplíky, a že nám to funguje.

Proč vůbec nastala situace se dvěma bubeníky? A jak došlo ke spolupráci s Martinem Škaroupkou?

No, co se týče Slávka Frice, je moc fajn, že udělal odpovídající, nám tak bytostně blízké texty. Jeho a náš humor a sarkasmus je totožný. Jsme moc smutní, že jeho těžký úraz, který utrpěl v mládí, se bohužel tvrdě projevil až v posledních letech. V podstatě přišel o pravé koleno a s tím se na bicí prostě hrát nedá, sorry. Martina známe od malička, jeho bezva tatík je náš kamarád a frontman kapely DOGMA ART. Marťas na naší muzice vyrostl, takže když nazrál čas a okolnosti, plácli jsme si, a byť je slušně vytížen venku, je právoplatným členem TITANICu. Takže proto dva bubeníci, máme tak skvělou alternaci, fajn kluka, který s námi už dokonce i hrál, viz. „Rockové Balady“.

Novodobou historii TITANICu, myslím, poznamenaly i nějaké rozpory s managementem, jednu chvíli snad dokonce existovaly dvě kapely, leccos se proslýchalo... můžeš to nějak okomentovat?

No comment, holt svinstvo je i v muzice.

Co bylo hlavním stimulem k přemýšlení o novém studiovém albu po prakticky 21-ti letech?

Po 18-ti letech! Jak říkám já, fanoušci a kamarádi nás k tomu znovu hrát dokopali (díky, Ozzy), a proto jsme jim rádi vrátili alespoň něco zpátky. A kromě toho už bylo taky na čase.

Jak vznikal materiál, který se na album nakonec dostal, kdo měl hlavní slovo při jeho výběru? Bylo od počátku jasné, že „Double Time“ bude výrazově navazovat na nejlepší léta TITANICu kolem sametové revoluce?

Materiál vznikal jednoduše (smích). Drobnou selekcí asi třetiny materiálu, kterého máme s Džorkem tak na pět CD. Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky a překročit svůj stín a bla bla bla… , to je nám celkem fuk. Rock And Roll máme prostě rádi, tak tady ho máte a jestli se vám to lidičky bude líbit aspoň malinko, tak je to super, děláme to pro vás. Samozřejmě, že jsme tam chtěli i jiné pecky, ale vzhledem k času a možnostem konsolidace termínů Marťase a nás to nakonec vyšlo vcelku slušně, a to i zvukově, hlavně díky klukům ze studia Shaark.

Tvůj první pocit poté, co jsi v ruce držel první kompletní výlisek „Double Time“?

Ten byl velice neobjektivní a nerad bych jej nějak komentoval. Když se rodí dítě a ty nevíš, co to bude za pohlaví a jestli bude zdravé... Stojím si ale za tím, že naše miminko není Retard, i když má dvě hlavičky (smích).

Otázka, kterou nemůžu vynechat, směřuje k obalu novinky, evidentně vycházejícímu z druhdy zcenzurované verze obalu „Metal Celebration“... proč je tedy tento obal takový, jaký je? Má snad symbolizovat, že "podruhé" už si můžete podobnou příšeru na obalu dovolit nebo jste prostě a jednoduše na výpravnější motiv neměli dostatek financí?

Ať si to každý přebere, jak chce, především, i když nejsme v žádném případě zarputilí patrioti, je to náš brněnský dráček. O financích? Jelikož mám celkem přehled o cenách za frekvence, ve studiích atd. atd., tak si myslím, že by to hodně lidí nespolklo. Ještě, že máme Džorka, který má z nás největší zkušenosti ze studia, to šlo jako po másle, takže jsme ušetřili na struny.

Proč vlastně tehdá k onomu zásahu shůry došlo a „schválenou“ verzi „Metal Celebration“ zdobila jen hvězdná černota?

To je na dlouho a abych byl upřímný, už se mi o tom ani moc mluvit nechce… když jako mladej kluk plnej energie a naivity zjistíš, že je to všechno kolem jen tvrdej byznys a hnus, a že v tom dokonce jedou lidi, který máš jako vzor…

A proč se na debut nedostala aktuálně znovu nahraná „Vizáž“, podle mého mimochodem jedna z vůbec nejsilnějších a právem nejslavnějších skladeb československého heavy metalu?

Vyšla zkrátka jen jako singl a krutě se v tý době prodávala, máme se co učit, venku je to normální. Mám ji rád, je to slušnej ploužák (smích).

Vzpomínáš dnes ještě vůbec na již naťuknutá „zlatá léta“ TITANICu na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století? Co se ti v této souvislosti honí hlavou?

Mládí, hlava plná muziky, příšerná naivita, plné sály, bezstarostnost. Krása nesmírná.

Je nějaký moment v kariéře TITANIC, který ti obzvláště přirostl k srdci? A je naopak nějaká situace, kterou bys nejradši ze všeho úplně vymazal?

Já mám těch momentů strašně moc, krásný koncerty, spousta přátelství, z nichž některá fungují dodnes, hodně z nich ze Slovenska, možná i proto, protože paradoxně naše NEJ desky vyšly tam a víš proč? Že prý u nás o to nebyl zájem u žádného ze dvou tehdejších českých vydavatelství. Dodnes vidím ty natažené neviditelné ruce, které tomu „snad, možná, trošku pomůžou“. Hnus! V Opusu řekli „Čože? Iděme do toho“ a týden po natočení to bylo v obchodech.

Kdo je autorem loga TITANIC? Jako svého času jeden z jeho nejaktivnějších překreslovačů a vyrývačů všude, kam to jen šlo, se prostě musím zeptat...

Slávek „Úderný“ Fric (smích).

Když jsme u toho vzpomínání, stále živě vidím, jak text skladby „Tchýně“ z druhého alba „Ábel“ tehdá alespoň v mém okolí rozpoutal nejedny vášnivé diskuse o tom, co vše je možné si ještě v textu písně si dovolit a co už ne - z dnešního pohledu poněkud úsměvné, co ty na to?

To bylo v roce 1990, proti dnešku opravdový čajíček. Mimoto přístup OPUSu byl i v tomhle směru profesionální, no a že je to všechno k smíchu, o tom žádná.

Jak dnes nahlížíš na alba „3“ a „Rockové balady“? Šlo spíše o pokusy o přežití nebo o reálné vyjádření vašich tehdejších skladatelských nálad - z hlediska čistě heavymetalových prvních dvou alb i „Double Time“ poněkud nelogických?

To jsou regulérní desky nahrané skvělými lidmi, za až tristních a neuvěřitelných okolností. Tomu prostě neuvěříš, ale jinak je zkrátka nebylo možné vydat. „3“ je nesmíchaná, nezmasterovaná a tím pádem nedoceněná deska se syrovým soundem ze studia, bez možnosti cokoli ovlivnit a „budťe rádi, že se s váma vůbec bavíme“. „Rockové balady“, to byla skvělá pohodová práce se skvělými kluky z BARBARELLY, bohužel smlouva s firmou, která „balady“ vydala, byla na vytření víš čeho, že? Hlavně, že dostali na ruku balík, za kterej bychom natočili a vydali deset ,,Double timeů“ i s lisem. Fuj a ještě jednou fuj.

Pak už přišel víceméně rozpad TITANICu... co jste dělali v mezičase, myslím tedy všichni členové „klasické“ sestavy?

No vím, že to bude znít divně, ale víceméně nikdy nešlo o rozpad, spíše o slušné pochrupování. S Džorkem jsme si tak nějak občas zahráli s kamarády, s bubeníky, kteří se muzikou dodnes živí profi, a někteří z nich si teď koušou nehty a můžou si za to sami. Zdenda se Slávkem po „boomu“ podnikání podnikají a my s Džorkem tak nějak žufánkujem (smích).

A jsme ve zpátky ve žhavé současnosti. Jak teď vypadá takový „obyčejný“ den v podání TITANICu?

Metalovej svátek (smích).

Jaké teď bude další fungování kapely? Rýsuje se turné k „Double Time“, nabízí se účast na letních festivalech... ?

Hraní, hraní, hraní a k tomu nám pomáhejte všichni pekelníci (smích).

Obligátní...

… slovo na závěr? Lidi, buďte lidi, „nikdo z nás by boj s živly neustál“ a s lidskou blbostí se bojovat nedá. Mějte se rádi a mějte rádi každou dobrou muziku, zdraví vás „kucí“ z TITANICu.