OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Blízký východ, sluncem a krví nasáklá oblast, kterou denně zachycují kamery světoznámých televizních společností a zprávy internetových zpravodajských agentur. O takovém Blízkém východě si můžete přečíst v množství publikací a ve všech světových jazycích.
Jakmile však laik jako já začne pátrat po tom, jak se angažovala naše země na Blízkém východě po roce 1948, množství knih se rychle redukuje jenom na několik kusů s tím, že jde většinou o kusé informace mnohdy notoricky známé či zkreslené nebo neúplné. Tuto mezeru vyplnila publikace pánů Petra Zídka a Karla Siebera.
Základní zdrojový materiál byl čerpán mimo jiné z dokumentů ministerstva zahraničí, svodek ambasád a také z archivu Ústředního Výboru KSČ. Další možné zdroje, jako archivy československých podniků, dokumenty z ministerstva zahraničního obchodu, plánovací komise, popřípadě Zpravodajské správy Generálního štábu ČSLA, jsou dle autorů z mnoha důvodů (neúplná katalogizace, informace jsou stále v režimu utajení) dodnes nedostupné. Dá se předpokládat, že nás čekají další zajímavá odhalení.
Kniha je rozdělena do několika kapitol, které korelují se státy Blízkého východu. Kapitoly dále jsou členěny do sub-kapitol, které vyjadřují důležitý časový úsek v rámci vývoje země (např. Irák pod diktaturou Saddáma Husajna 1979-1989) a vztah (politický, obchodní, vojenský…) dané země k ČSSR a naopak. Tímto je de facto dán charakter knihy, který by se dal charakterizovat jako až encyklopedický, na mnoha místech ryze strohý, ale na fakta úplný s příslušným odkazem na konkrétní zdroj. Nečekejte beletristickou formu četby, spíše hledání konkrétní informace a následné studium. Samozřejmě, že výjimka potvrzuje pravidlo a na několika místech se můžeme dočíst lehce bulvárně zabarvené informace – “O pobytu v roce 1978 je známo pouze to, že se uskutečnil v září a že během něj paní Husajnová utratila asi milion kčs v obchodech” (str.105) či až hollywoodsky znějící popis návštěvy Ramíréze Sanchéze, pokud ještě někdo neví kdo to je, tak jméno Carlos či přezdívka šakal vše dozajista vyjasní (str.254).
Z mého pohledu má publikace největší přínos v tom, že částečně odkrývá motivátory k politické ale hlavně obchodně-vojenské spolupráci (nedostatek tolik žádaných deviz) z většinou státu Blízkého východu (samozřejmě až na pár výjimek jako je Izrael po roce 1948). Například – Štrougalova cesta do Libye kde tlumočil názor na “prospěšnost politiky zmírňování napětí a všeobecného odzbrojení” a současně konstatoval, že “libyjská strana bude v hospodářských jednáních klást zřejmě největší důraz na dodávky speciálního materiálu” (str.202) K výše uvedenému všeobecnému odzbrojení není od věci zmínit, že do Libye jsme dodali neuvěřitelné množství zbraní – tisíce tanků, bojových vozů pěchoty, letadla, raketomety, houfnice a drobný materiál jako tisíce útočných pušek, granátu, raket a min a tuny známé plastické trhaviny (tehdy chemicky neoznačené) Semtex. Nikoho asi už nepřekvapí, že v Lybii působili stovky vojenských instruktorů a v ČSSR se školili budoucí piloti, tankisté.
Podobné dodávky měla ČSSR do dnes občanskou válkou zmítané Sýrie, kdy vedle továrenských celků jsme opět dodávali ohromné množství “speciálního materiálu”. Dodávky vojenského materiálu ve stovkách miliónů dolarů (v miliardách kč - přepočteno na dnešní ceny) nebyly výjimkou. Tak lze de facto projít jednu zemi za druhou (Egypt, Irák….) a postupem času se vám vtírá myšlenka, nakolik naše relativně malá země ovlivnila Blízký východ a do jaké míry neseme zodpovědnost za to, co se tam stalo a dnes děje.
Samozřejmě i tato publikace má pár nevychytaných věcí. Chybí mi tabulky a přehledy uzavřených obchodů. Dále výskyt velkého množství cizích měn (libra, marka, dolar…) bez toho aniž by byl uveden přepočet na dnešní ceny, dost těžko si představuji, kolik dneska můžou být 4 miliardy Kčs z roku 1980 (jeden z uzavřených obchodů). Text, co se týče formátování, působí jednolitým dojmem a občas se špatně čte. Ale to vše jsou jenom malé pihy na kráse.
Za 150 kč dostanete 394 stránek neuvěřitelného příběhu, který psala naše země na Blízkém východě.
Pocitac
Vydáno: 2009
Vydavatel: Ústav mezinárodních vztahů v Praze
ISBN: 978-80-86506-76-0
Volně navazuje na předchozí publikaci Československo a subsaharská Afrika v letech 1948-1989
Kniha je dostupná:
http://www.umv.cz/cz-detail-222918-ceskoslovensko-a-blizky-vychod-v-letech-1948-1989.html
Bravurni recenze.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.