Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stálica českej a slovenskej scény o sebe dala vedieť ôsmym albumom a aj napriek tomu, že u nás už zopár rozhovorov s jej spevákom Polym objavilo, nemohol som si nechať ujsť príležitosť porozprávať sa s ním znova - ako so zaujimavým človekom, výborným muzikantom a excelentným textárom.
Postav dom, zasaď strom, urob syna. Ja si to pamätám takto, vy to interpretujete opačným spôsobom, prečo?
Je to útok na konformismus, negace tradiční normálnosti, průměrnosti. Ale je to z naší strany bonmot… nelze brát doslova.
Čo znamená [INSANIA 23:10] na obale albumu? Nejaká konšpiračná šifra?
Je to interní vtípek. 23:10 je označení citace z Knihy Insania ve Starém zákoně. To číslo je zároveň přesmyčka roku vydání alba.
Po toľkých vydaných nosičoch sa už asi nevyhnete porovnávaniu s minulosťou. Ako vážne vnímáš tvrdenia, že sa už len opakujete a neprinášate nič nové?
Já s tím nemůžu souhlasit. Každá naše deska je podle mě posun zase do trochu jiných pozic. Oproti agresivnímu Kultu hyeny, kterej kolem sebe naštvaně plival, je Zapal dům poraž strom… spíš sarkastický album, s mnohem větším nadhledem a ironií. Druhá věc je, kterým směrem se jako kapela vydáváme: Každému se nemusí líbit, že v poslední době víceméně klademe důraz na sdělení a hudba se tomu podřizuje. Ale to je jiná otázka.
Čo nové podľa vás prinášate poslucháčom na vašom aktuálnom nosiči?
Tak především solidní dávku jedu, jízlivosti a zároveň nadhledu. Jinej pohled na svět, jinou náladu. Ještě dotaženější zvukovou produkci. Ale otázka je, jestli je vůbec nutný či možný s něčím novým přicházet. Ve „Sfoukni za mě svíci“ se na albu zpívá: „Má to ještě smysl, nebo ne? Všechno už bylo řečené.“
Ako súčasť CD možno v multimediálnej časti nájsť niekoľko remixov. Povedz nám o nich viac.
Remixy pro nás vytvořili kamarádi z elektroscény. Nejvíc jich má na svědomí Frenzy, s kterým se známe řadu let ještě z doby, kdy hrál v HC kapele AMBIVALENCY. Nás remixy baví, je to vždycky zajímavé, vidět, co s tvou hudbou udělá někdo jinej, navíc z jiné scény, z jiného prostředí.
Prečo okrem remixov na CD nie je nič iné, hoci folder s názvom fotografie tam nechýba?
Jako bonus měl být na CD taky klip „Božská komedie“, ale nestihl se dokončit do vydání alba. Ten si ale stejně může každý pustit na Youtube, takže bych to za žádnou katastrofu nepovažoval. Jinak samolepka na CD i LP obsahuje QR kód, přes který je možné si stáhnout do chytrého telefonu aplikaci INSANIA a ta pomůže prohlížet skrytý závadný obsah obalu a bookletu. Časem bychom ho chtěli rozvíjet.
Kedysi dávno ste dávali svoje albumy mastrovať v zahraničí, dnes už nie. Myslíš si, že súčasné domáce štúdia sa už dajú porovnať s tými zahraničnými, alebo ste len rezignovali na zvukovú dokonalosť?
Na zvuk jsme nerezignovali, právě naopak. Studia jsou tu dobrá, jsou tu i lidi, kteří slyší a umí udělat zvuk. Samotný mastering v zahraničí ti nijak zvlášť nepomůže, na zvuku se musí pracovat už při produkci písniček. My jsme kdysi natočili dvě písničky ve slušným studiu v Seattlu, jenže to jsme ještě neuměli zacházet s produkcí a výsledek byl samozřejmě stejnej, jako kdybys natáčel v kterémkoli studiu u nás. Pokud víš, čeho a jak chceš zvukově dosáhnout, tak ti stačí dobrý studio u nás. A samozřejmě potřebuješ i pomoc lidí, kteří slyší a vědí, kam na mixu sáhnout. Za Staňu Valáška a Robotoma dáme v tomhle směru ruku do ohně.
Už na albume „Rock´n´Freud“ ste tak trochu vymäkli a na aktuálnej novinke v tomto trende pokračujete. Má pravdu môj redakčný kolega, keď vyslovil takú kacírsku myšlienku, že INSANIA kabátovatie?
Mně to přirovnání přijde tak mimo, že se k tomu ani nechci vyjadřovat. Kabát je snad úplně někde jinde, výrazem, textově i hudebně, ne? Jinak máš pravdu, že jedeme teď po melodičtější linii, míň křičíme, ale o to jedovatější je samotné sdělení. Takhle nás to teď baví dělat.
Nemohol som si nevšimnúť, že texty sú sice rovnako štipľavéako v minulosti, ale teraz po rokoch aj viac adresnejšie. Vnímaš ich aj ty ako autor takto?
Poslední dobou cítím potřebu vyjadřovat se konkrétněji k reálnému světu kolem. Po období „Kultu hyeny“, kdy jsem byl hodně naštvanej na zdejší kulturní poměry a na tom albu se to hodně projevilo, jsem teď ve vyklidněnější fázi a spíš mě baví komentovat věci se sarkasmem a často sebeironií. My nejsme svatí, kteří kážou ostatním… právě naopak.
Len tak letmo, navážate sa do náboženstiev a Bohov, hudobného priemyslu, sami do seba, akoby ste nemali radi nič a nikoho na tomto svete.
Ale v tom je samozřejmě nadsázka. Kdo se chvíli netrefoval do autorit, už stojí opodál. Pokud je „Zapal dům poraž strom…“ vnímáno jako kontroverzní album, které provokuje, je to pro nás největší vyznamenání. Člověk se přece musí snažit nasrat a urazit aspoň jednoho tupce denně, jinak by nebyl člověkem.
Nestretli ste sa ešte s nepochopením, či nenávisťou zo strany nábožensky naložených ľudí alebo cirkví?
Mám několik známých, kteří mi tvrdí, že z našeho koncertu museli odejít, protože tam cítili negativní energii, nebo že prostě nedokážou tu hudbu poslouchat. To je jejich problém. Pokud je někdo natolik rigidní, že v tom neslyší nadsázku a bere všechno tak pekelně vážně, patří mu to. Mám i jiný příklad – znám kněze z jedné evangelické církve, který INSANII poslouchá a náramně se tím vším baví. Jde o to, jestli je člověk zaťatej nebo otevřenej.
Spievaš, že „koncert je regulérní boj“. Proti čomu, alebo komu bojujete?
To je opět nadsázka, kdy v textu „Bioprodukt podsvětí“ je koncert přirovnáván k bitevnímu poli, kde na pódiu cedíme krev, protože tak si občas skutečně připadám. A taky tam stojí: „Není důležitý, kolik písní jsi sesmolil, ale nakolik jsi tím otrávil svět.“ Tak nějak tu sumarizujeme svoji filozofii. Možná bojujeme sami proti sobě.
Kedy avkde sa chystáte bojovať najbližšie?
My teď jsme ve válečném tažení… uprostřed turné kvnovému albu a všechny bitvy zatím skončily vítězně. Jsme moc spokojení, vážně. Lidi na koncertech nám vracejí, co jsme do alba vložili.
Poďme späť kvtextom. „Na Facebooku chystaj konec světa nanečisto“. Ako myslíš túto vetu?
To je jeden z vtípků. Nakonec se všichni sejdeme na FB, když už se nemáme čas vidět osobně. Prostě mě pobavila představa, že démoni se zvpekla stěhují na FB a odtud to teď všechno budou řídit.
Pýtam sa preto, že na Facebooku sa doslova lavínozným spôsobom šíria rôzne správy, fámy, fotografie a vpodstate nikto si nedá tú námahu overovať si tieto veci. Ako tento fenomén vnímáš ty?
To je obecně problém internetu. Je to největší knihovna světa, najdeš tu téměř všechno, ale ne všechno je pravda, a taky je tu spousta balastu, který je k ničemu. Pokud člověk chce internet používat, musí pečlivě ověřovat zdroje.
Všimol som si, že máte na stránke preložené vaše texty do angličtiny. Máte fanúšikov aj v zahraničí, či kvôli komu ich vlastne prekladáte?
Samozřejmě, že je to pro lidi v zahraničí. Nemáme venku velkou armádu příznivců, zvlášť od dob, co zpíváme výhradně česky, ale lidi zvenku si céda stále objednávají, tak nám přijde jako slušnost jim překlady textů poskytnout.
Momentálne ste nominovaní na Anděla v dvoch kategóriach. Hard & Heavy a Punk & Hardcore. V ktorej kategórii sa cítite viac doma?
My jsme hodně mimo pevně stanovené kategorie, takže tyhle zmatky chápu. Ale v poslední době máme k punku docela daleko, tak myslím, že tam jsme asi zabrali místo některé z kapel, které by si ho zasloužily víc.
Organizátori Anděla mali zjavne problém vás zaradiť len do jednej škatuľky, považuješ to za poctu?
Pokud nevědí, co s námi, bereme to jako poctu.
Bolo by zaujímavé, ak by ste vyhrali obe kategórie.
Můj tajný tip je, že nevyhrajeme ani jednu, ale o to asi stejně nejde. Myslím, že kdybychom dostali tu sošku vkategorii Punk & HC, spousta punkových kapel by to oprávněně brala jako šaškárnu (i když punkeři tak berou celého Anděla a tak je to v pořádku). My jsme punk možná výrazem a angažovaností v textech, ale hudebně jsme od něj daleko.
Nedávno bol u nás uverejnený článok odkrývajúci isté zvláštne praktiky fungovania „inzercie“ v časopisoch. Čo si o tom myslíš?
Proti placené inzerci nic nemám, časopisy z něčeho žít musí. Horší je, pokud si můžeš zaplatit kladnou recenzi. Pak už mi úplně uniká smysl takovýho časopisu.
Veď v tom článku sme neriešili fakt, že časopis si dáva platiť za inzerciu, čo je ich regulárne právo, len to, že tieto zaplatené články nijako neoznačili a redakcia sa tvárila, že ide o bežný článok.
Dnes bohužel o všem rozhodují peníze. Já vážně nechci takovej časopis soudit. Koupená kladná recenze mi vadí. Ale u článku nebo rozhovoru s kapelou je pro mě jako čtenáře podstatnější, jestli se v něm dočtu něco zajímavýho, než to, jestli je placenej nebo není. Placená inzerce by ovšem označená být měla.
A keď už sme kontroverzní, tak sa vyjadri aj k týmto témam:
Konšpiračné teórie:
Haha. Jak které. Já jsem milovník konspiračních teorií… nejlépe je za vším vidět židozednáře a ilumináty!
To máš pravdu, mnohé konšpiračné teorie sa nakoniec ukázali byť pravdivými, no vždy sa pobavím na tých, ako celý svet riadi niekoľko rodín a my všetci sme ich otrokmi. V každom prípade, tak ako som už hovoril skôr, ľudia mnohokrát nemajú kritické myslenie a tieto rôzne teorie šíria bez ohľadu na to, ako reálne naozaj sú.
Myslím, že lidem to supluje náboženství. Lidi zoufale potřebují věřit nějakým blbostem. Víra v Boha je už tak nějak de mode, tak si místo toho vymýšlejí konspirační teorie, trendy ve stravování, militantní bio-rodičovství, apod. Koneckonců, baví mě to pozorovat, takže proti tomu nic nemám.
Babiš ministrom:
Těžko říct, jestli se mu podaří potlačit svoje obchodní zájmy. Já k jeho příznivcům nepatřím, ale myslím, že mu všichni vidí dostatečně pod prsty, takže nějakou evidentní malou domů si dávat netroufne. Dal bych mu šanci, ať se ukáže.
Zeman prezidentom:
Pro mě to bylo velké rozčarování. Víc k tomu říkat nechci.
Neonacista županom:
Vždycky je velmi jednoduché svádět všechno zlo světa na nějakou menšinu, v tomhle případě na Romy. Já neříkám, že s nimi nejsou problémy, ale velice nerad házím všechny do jednoho pytle, když navíc kradou i bílí, jen to dělají chytřeji a ve větším. Při politické korupci jde o rozkrádání miliard, to mi vadí mnohem víc.
Nostalgia za diktátorskými režimami:
To souvisí s tím, že lidi jsou materiálně založení a navíc těžko snášejí, když se někomu daří výrazně líp než jim, i když třeba zaslouženě. Za socialismu jsme na tom byli všichni stejně mizerně a po tom se lidem asi stýská nejvíc. I tenhle režim má k dokonalosti hodně daleko, ale aspoň tu člověk může říkat otevřeně svůj názor a nikdo mu v něm neškrtá. Já jsem cenzuru ještě zažil. Vím, co je to za svinstvo.
Islamizácia Európy vs. zákaz búriek a stavania mešít:
Já islamizaci jako hrozbu nevnímám, mešity mi nevadí, ale u burky, pokud zakrývá obličej, si tak jistej nejsem. Pokud s někým mluvím nebo pokud si někdo stoupne vedle mě v tramvaji, jsem klidnější, když mu vidím do tváře.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.