Už skoro pět let trvalo čekání na druhou desku těchto texaských baptistických vidláků z Dalasu. Shindyho licence pro Evropu konečně umožnila vynesení rozsudku nad tím, zda se čekání vyplatilo. Přeběhnu – odpověď je v zásadě ano, jenže má to několik „ale“. V době, kdy vyšla prvotina Foretold… Foreseen… ještě nebyl US brutal trend rozjetý natolik, aby se všude po světě pohybovalo na tisíce klonů Dying Fetus a Suffocation. První deska Prophecy byla sice DF značně ovlivněná, ale přeci jen měla svůj ksicht, výborný zvuk a navíc výraznou schopnost Prophecy – totiž stvořit skutečně dobrou skladbu a ne jenom chaotickou snůšku riffů. Od první Core Of Depression znal člověk desku nazpaměť až do posledního tónu závěrečné eponymní Prophecy… alespoň já teda jo. Z toho je vidět, že mé očekávání bylo skutečně velké. No – a? Základní rysy Prophecy neztratili, pořád jsou tu ony houpavé, sekavé a pamatovatelné riffy, oproštění se od zoufalé snahy být za každou cenu co nejrychlejší, přehledný zvuk zůstal (i když kytary nejsou tak ostré)… prostě jsou to pořád Prophecy, jenomže… trošku jiní. Chybí tu kvílivá sóla Boogieho Dunlapa a hostujícího Braxtona Henryho, což skladbám ubralo výrazné atmosférické momenty, tolik typické pro první desku.
Možná ještě znatelnější je absence bubenického stylu Hanka Thompsona. Ne, že by nová sestava byla horší (z první desky zbyl jen kytarista James a zpěvák Phil), ale je prostě jiná, v kontextu současného death/grindu možná „obyčejnější“. Hlavním autorem hudby sice zůstal James, ale autorský vliv Jeffa Hernandeze je znát. Největší změny ale doznaly texty. Pryč jsou efemérní pocity z textů Inner Reality, Prophecy nebo Core Of Depression. Phil Holland se prostě vyznamenal – takové primitivní krávoviny, jako napsal v titulní skladbě a v Keep It Fuckin´ Brutal se opravdu hned tak nevidí. No uznejte - to už by stačilo jen rapovat: „My máme v Texasu skvělou scénu, jen pojď a omrkni, o čem mluvím – hraje tu spousta skvělejch brutálních kapel a podporujou je naši bráchové a ségry v kotli – jen si to zkus, vžij se do toho a vítej u nás, v našem panství…“ Tak tomuhle fakt neříkám „deathovej text“, neřkuli dobrej text. Keep It Fuckin´Brutal je zas o tom, že všechno co je v muzice dobrý, musí bejt kurva brutální… No budiž, když si to Phil myslí… ale já bych uvítal spíš pár textů v duchu Destined To Fall, což asi nejlepší text na nové desce (od Jamese). Pak ještě ujde Inevitable Fate (Jamesova cesta životem…ehm) a Questions Never Answered, kde Phil řeší, co bude, až člověk umře. Tak jo… Zbytek je víceméně trošku primitivní gore, ale dá se to snést. Ale abych jen nekritizoval. Nepochybujte o tom, že Our Domain je dobrá deska. Její problém je však tak trochu v tom, že měla vyjít hned, jak byla hotová, respektive ji měli Prophecy nahrát hned, jak měli hotovou hudbu. Jenže ono se to pořád nějak protahovalo, pak zas nebyl nikdo, kdo by to vydal, a tak se to táhlo až do letoška – přes tři roky. A za tu dobu se toho na deathgrindové scéně událo skutečně hodně, vylezlo spousta dobrých desek i nových kapel a Prophecy jsou teď „jenom“ jednou z nich, zatímco v roce 1998 byla jejich prvotina z toho nejlepšího, co vůbec bylo k mání. A to je sakra rozdíl, ne? Vůbec nechci tvrdit, že „nové“ skladby jsou špatné, ale ve skutečnosti jedinou opravdu zajímavou a výraznou skladbou je již dříve na kompilacích a jako bonus k demu It Shall Come To Pass zveřejněná věc Tortured By Deceit. Ostatní jsou „jenom“ dobrý, ale v kontextu toho, co se v daném stylu děje, nikoli úplně výjimečný death/grind. Prostě už to není taková pecka, jako svého času Foretold… Foreseen…
(PS: Pokud se divíte, proč jsem na začátku napsal o Prophecy, že jsou to vidláci z Texasu, doporučuji shlédnout klip Tortured By Deceit, umístěný na jinak povedené interaktivní stopě CD. Pochopíte. Jinak tamtéž najdete i pěkně udělané kompletní info o kapele i o jejich americkém labelu Forever Underground)
(PPS: Jestliže svého času první desce trochu pomohl obal od Ziga, bojím se, že u druhé desky to s obalem od Leigha Odoma a jeho dost nešťastným poskládáním bude spíš naopak, je totiž skutečně debilní).