PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Se jménem Christiana Fennesze se čtenář těchto stránek mohl nejednou setkat. Jednak prostřednictvím recenze na soundtrack AUN, druhak si mohl všimnout, že FENNESZ si za léta své hudební činnosti udělal jméno především koncertní nebo studiovou spoluprací se jmény jako ULVER, DAVID SYLVIAN, SPARKLEHORSE, MIKE PATTON a tak dále. Vedle těchto aktivit vydal několik sólových desek zjednodušeně pod značkou FENNESZ. Ta ovšem leží, z hlediska popularity, ve stínu výše zmíněných jmen.
Neprávem, neboť FENNESZ přinejmenším od alba „Endless Summer“ razí velmi svébytnou vizi glitchové elektronické hudby. Na rozdíl od žánrových souputníků ALVA NOTO, RYOJI IKEDY či OVAL se FENNESZ tak striktně nedrží zvukového repertoáru spojeného s chybami počítačů, rozvíjí jej o strohou, ale o to efektivnější kytarovou hru, a vůbec působí přístupněji či „lidštěji“. Na BEACH BOYS, které FENNESZ zmiňuje jako jedny z inspirativních hudebníků, dá náladami vzpomenout právě výše zmíněné „Endless Summer“.
A srovnání s ním se nevyhne ani „Bécs“, které přichází, nepočítáme-li AUN, šest let po svém předchůdci „Black Sea“. Že se žádný radikální posun nekoná, prozradí už skladba „Static Kings“, když se v detailisticky vypracovaných zvukových plochách ozvou kytarové akordy, které by člověk neznalý FENNESZOVY předchozí tvorby mohl považovat za nasamplované z nějaké „sunshine“ popové skladby. Závěr skladby vzdáleně připomíná „Virgins“ TIMA HECKERA, stejně tak „Sav“ skýtá pro FENNESZE atypickou zvukomalbu díky hostování Cédrica Stevense. Také přítomnost a využití bicích u „Static Kings“ a „Liminality“ se dá považovat za menší novum. Gró skladeb však zůstává stejné a výrazněji se od zbytku alba liší svou jemností snad jen „Pallas Athena“.
Pokud „Bécs“ nepůsobí jako opakování již řečeného, může za to především chuť příliš nelpět na zúženém zvukovém repertoáru a touha po perfekcionistické produkci, díky níž zní vzletněji a majestátněji, než introvertněji laděné „Venice“ a „Black Sea“. Tyto kosmetické změny jsou naštěstí podpořeny dostatečně silným materiálem. A byť „Bécs“ ze srovnání s „Endless Summer“ vychází kvalitativně hůř, ostudu svému tvůrci zajisté nedělá.
Ambientní nahrávka s charakteristickým rukopisem a definitivně jedno z lepších žánrových alb, jež v tomto roce vyšla.
7,5 / 10
Christian Fennesz
- kytara, laptop
Cédric Stevens
- modulární syntezátor
Werner Dafeldecker
- baskytara
Martin Brandlmayr
- bicí
Tony Buck
- bicí
1. Static Kings
2. The Liar
3. Liminality
4. Pallas Athene
5. Bécs
6. Sav
7. Paroles
Bécs (2014)
AUN - The Beginning And The End Of All Things (2012)
Black Sea (2008)
Venice (2004)
Endless Summer (2001)
Hotel Paral.lel (1997)
Vydáno: 2014
Stopáž: 43:30
Produkce: Editions Mego, Touch Music
Studio: Amann Studios
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.