Koncertní fotografy na Metalopoli moc často nemáme. Pokud ale narazíte na fotografa, jehož fotky vyhrávají celosvětové soutěže, jakými jsou například Mashable Photo Challenge nebo Music Photo Contest, pak je rozhodně pádný důvod si popovídat o slastech a strastech života koncertního fotografa. O tom, jak vyfotit dobrou koncertní fotku, kde se fotí nejlíp, jaké podmínky mají fotografové v zahraničí, ale i tom, jestli se dá pouze focením v dnešní době rozumně uživit. O tom všem bude tento rozhovor se skromným sympaťákem z vesničky Medový Újezd…

Víš o tom, že pokud jsi na koncertech s fotoaparátem ty, tak se občas stává, že někteří ostatní koncertní fotografové nechtějí zveřejňovat svoje fotky?

Ne, o tom slyším poprvé. Já se naopak čas od času rád kouknu na fotky dalších lidí ze stejný akce, abych zjistil, jestli mi něco neuteklo, nebo abych příště našel lepší místo odkud fotit, ale zároveň nepřekážet.

Na mnohých koncertech ani tak nejde o to nepřekážet, ale spíše mít vůbec možnost udělat dobrý závěr. Kde se ti fotí nejlépe? Myslím tím, máš raději malé klubové akce s pár lidmi nebo větší kluby, popřípadě festivaly?

Snažím se co nejvíc zkombinovat dobrý místo pro focení s tím, abych nepřekážel ostatním, protože samotnému mně vadí, když někdo přijde na koncert s foťákem, protlačí se přes lidi až dopředu a ještě tam bezohledně otravuje lidi okolo jenom kvůli lepšímu záběru. Proto v klubech nejčastěji stojím někde stranou, nejlíp u reprobeden.

Jinak co se týká otázky klub vs. festival, trochu se rozchází focení a užívání si koncertu. Na festivalech nebo velkých koncertech je téměř vždycky výborný světlo, velký podium a před ním místo pro fotografy, takže pokud bych bral jenom focení, asi to bude převažovat. Na druhou stranu malý akce s pár lidma mají svoje kouzlo a sedí mi víc po hudební a „zážitkový“ stránce, jestli se to tak dá říct.

Mám tomu rozumět tak, že pokud fotíš, koncert si ne zcela užiješ?

Ne, to jsem se špatně vyjádřil. Koncert si často s foťákem užívám ještě víc, protože mám radost, že z povedenýho koncertu budu mít i památku, a když navíc fotky vyjdou podle mých představ, je to ještě lepší pocit.

Spíš to bylo myšleno tak, že na velkých koncertech se sice líp fotí, ale chybí mi tam bližší kontakt kapely a fanoušků, emoce i akce obvyklý v klubu. Navíc velký akce se striktně drží pravidla o třech písničkách, kdy člověk fotí z pitu před podiem první tři skladby a pak musí odejít, takže si to člověk ani moc užít nestihne.

Tomu celkem rozumím, mám to podobně. Mezi větší akce se může asi počítat i Fluff Fest, kde není fotokoridor a před scénou jsou tisíce rozdivočelých hardcore kids. Jak se ti fotí v podobném prostředí?

Na tohle je dost složitý odpovědět. Strašně mě baví atmosféra i akce přímo u podia na Fluffu, proto většinu času fotím přímo tam, ale občas je to na mě až moc divoký a radši foťák schovám do brašny.

Kdybys měl vyjmenovat tři letní festivaly, které máš nejraději, a to nejen kvůli focení, které by to byly?

Už zmíněný Fluff je zrovna festival, na který se každoročně těším od okamžiku, kdy skončí ten aktuální. Je mi nejbližší myšlenkama, hudbou i atmosférou. Další festivaly už mě nebaví natolik, abych je řadil do nejoblíbenějších. Pravidelně ještě jezdím na Mighty Sounds, kde se mi často několik kapel líbí natolik, abych tam jel, ale zbytek už jde trochu mimo mě. A na druhém konci je Rock For People, kam jedu zejména kvůli focení, protože takový světla a efekty se u nás jinde nevidí.

Když už jsi zmínil Mighty Sounds, z tohoto festivalu pochází fotka ze setu ANTI-FLAG, která byla letos v kolekci celosvětově 16-ti nejlepších koncertních fotek v roce 2013 a jsi snad teprve druhým Čechem, kterému se dostalo té cti... jaký má ta fotka příběh?

Ono to takhle zní hrozně vznešeně, ale šlo o soutěž pořádanou serverem Mashable, která je každý týden na jiný téma, proto vlastně o tolik nejde. Nedá se to srovnávat třeba s fotosoutěží časopisu NME, která se zaměřuje jenom na fotky z koncertů a má tak mnohem větší váhu.

Každopádně ANTI-FLAG už jsem dřív fotil a věděl jsem, že mají neuvěřitelně energický vystoupení plný nejrůznějšího skákání, gest a pobíhání po podiu. V jednom momentu jsem si všimnul, že basák Chris si stoupnul na „riser“ k bicím. Očekával jsem, že jenom seskočí dolů a pro jistotu jsem šel až k hraně podia, abych ho mohl vyfotit ve výskoku. V tu chvíli sice seskočil od bubeníka, ale dopadnul na kolena zády k fanouškům a ve stejnou chvíli se opřel hlavou o podlahu. Vůbec nechápu, jak to provedl, a už vůbec ne, jak se z téhle polohy dokázal dostat a přitom pořád hrát. Samozřejmě jsme to všichni zkoušeli doma na podlaze, ale nikdo nezvládnul vstát (smích).

I tak tu soutěž vyhrávají většinou fotky Američanů, řekni mi jak se fotka obyčejného kluka z vesničky Medový Újezd dostala do podobné soutěže?

To je pravda, taky jsem to v několika komentářích od amerických soutěžících schytal... Celkem jednoduše, sleduju spoustu stránek věnovaných focení a narazil jsem na zmínku dvou koncertních fotografů o probíhajících soutěžích, kde jsou jako porotci. Ve stejnou dobu se totiž konala ještě jedna podobná. Tak jsem si říkal, že zkusím, jak vůbec v něčem podobném dopadnu, protože jinak jsem asi nikdy nikam fotky neposílal. No a povedlo se, že jednu jsem vyhrál a ve druhé se umístil mezi 16-ti vybranými.

Zmínil si porotce... Kdo podobné fotky v soutěžích hodnotí, veřejnost nebo odborná veřejnost, nějaká porota nebo něco podobného?

Většinou v podobnejch soutěžích vybírá vítěze veřejnost, ale tady fotky hodnotili fotografové zabývající se koncertama, což mě samozřejmě těší o to víc.

Jaká byla hlavní cena, pokud se v těchto soutěžích nějaké udělují?

V jedné šlo vlastně jenom o prestiž, že se člověk umístí mezi nejlepšími. V druhé, kde jsem byl vybrán za výherce, se běžně soutěžilo o zrcadlovky, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o americkou soutěž, napsali mi, zda by stačilo zaslat brašnu, protože s odesláním fotoaparátu do Čech by souvisely další náklady.

Tuším, že s tím souvisí i to, že tvá fotka je vystavena na nějakém speciálním místě...

Jo, v rámci festivalu SXSW v Texasu probíhala výstava koncertních fotek, kde visela i ta moje. Bohužel jsem zrovna neměl cestu kolem, takže musím věřit fotce od pořadatelů (smích).

Máš nějakého oblíbeného koncertního fotografa?

Jasně, tady u nás určitě Vojta Florian, určitě se vyplatí kouknout na jeho stránky, a z těch zahraničních je výbornej Danny North a baví mě třeba i Adam Elmakias, kterej jezdí tour s několika kapelama a v podstatě už působí jako jejich člen. V tomhle směru se teď často, tedy jen ve světě, u nás je to jen utopie, diskutuje o tom, že každá trochu větší kapela bude muset mít vlastního fotografa, kvůli všem sociálním sítím a požadavkům na fotky z každýho koncertu...

Co je pro koncertního fotografa vlastně nejdůležitější, v tom smyslu, aby udělal co nejlepší fotku... lze to vlastně říci?

Těžko říct, dřív bych asi tvrdil, že alespoň trochu dobrá zrcadlovka a co nejsvětelnější objektiv, ale už jsem viděl skvělý fotky z lepšího kompaktu i hrozný fotky z těch nejdražších zrcadlovek. A dost záleží na štěstí, protože často se něco stane během pár vteřin. U větších kapel se na to člověk může připravit, většinou mají nějak připravenou „šou“ a z videí ze starších koncertů člověk nastuduje, v kterém momentě všichni v kapele zrovna skáčou, kdy zpěvák chodí k fanouškům a podobně.

Takže se i připravuješ tím, že se díváš na předchozí koncerty kapel? Tomu říkám přístup... Jaké kapely tě baví fotit a které naopak ne?

U velkejch koncertů nebo velkejch kapel na festivalech si procházím setlisty a prohlížím záznamy z předchozích koncertů, abych alespoň zhruba věděl, co se bude dít. Tři písničky na focení je strašně málo a byla by škoda, kdyby mi utekly nějaký zajímavý momenty. U menších koncertů se zase naopak rád nechávám překvapit.

Naštěstí mě baví fotit naprostou většinu kapel, kdyby mě něco hodně nebavilo, tak to ani fotit nebudu. Nejzajímavější jsou pro focení samozřejmě energický hardcore nebo punkový kapely, kdy se pořád něco děje, ale mám rád i samotný tichý písničkáře, při jejichž koncertu si můžu zkoušet i ne úplně obvyklý způsoby focení tak, aby fotky nevypadaly všechny stejně...

Fotil už jsi opravdu všelicos možného včetně velkých rockových kapel typu KISS. Je nějaká kapela, kterou bys chtěl fotit a ještě se ti to nepodařilo?

Určitě jich je víc a snažím se je postupně škrtat ze seznamu. Většinou jde o kapely, na kterejch jsem dřív nějakým způsobem „vyrůstal“, splněný sen už byly BLACK SABBATH, STOOGES v čele s Iggym Popem nebo REFUSED. Rád bych viděl a fotil PEARL JAM, jejich koncert mi naposledy smolně utekl a z těch nesplnitelnejch bych rád fotil ROLLING STONES, i když to spíš kvůli zážitku z legendy, než že bych je nějak často poslouchal. Jinak mám dost štěstí, že ty menší kapely, který mě zajímají, tady můžu vidět díky lidem, co tu pořádají koncerty i přes jistý „provar“.

Může se člověk jako ty, který se svojí prací má i úspěch v zahraničí, fotografováním uživit?

Troufnu si tvrdit, že vůbec. Alespoň neznám nikoho, kdo by si focením koncertů dokázal alespoň rozumně přivydělat, aby se mu vrátily náklady na vybavení. Tady funguje všechno na principu, že pokud koncert nenafotíš zadarmo, najdou si někoho, kdo to udělá. Na kvalitu se nikdo nedívá, hlavně, že něco bude. Až to přechází do absurdit, že si někdo vytvoří stránky plný reklamy, která vydělává tisíce týdně, a pak plní obsah příšernýma fotkama od lidí, kterým stačí se chlubit akreditací. Tím se podle mě úplně degraduje jak koncertní fotka, tak fotografové, ale i promotéři, protože tyhle servery stejně nikdy žádný lidi na další koncert nenalákají. Přitom v okolních zemích se tím dá slušně uživit, můj kamarád z Polska skoro nic než koncerty nefotí, stejně tak další z Rakouska, což je podobně velkej trh jako náš.

No a o Anglii nebo Americe se ani nemá cenu bavit. Na jednom festivalu jsem potkal 18-ti letýho kluka z Anglie, kterej se už dva roky při studiu regulérně živí jenom focením koncertů a nechtěl mi uvěřit, že za celej ten festival dostanu zaplaceno stejně, jako on za hodinu (smích).

Ale zase nechci, aby to vypadalo, že si nějak stěžuju...

Čím si myslíš, že je to u nás způsobeno?

Na to asi nedokážu odpovědět. Něco částečně vyplývá z předchozí odpovědi, ale jinak bych tipoval. Myslím, že si hodně lidí ani neuvědomí, kolik je za fotkama práce, zkušeností i peněz. Už se mi hodněkrát stalo, že mi někdo napsal, jestli bych mu poslal fotky v nejvyšší kvalitě, aby si je dal na komerční stránky. Když odpovím, že fotky zadarmo pro komerční účely neposkytuju, tak jsem ještě za blbce. Už nikdo nevidí, že jsem si zaplatil vstup, foťák na moje poměry stál jmění a po koncertě jsem strávil další tři hodiny úpravou fotek. Ale předpokládám, že tak to je i v dalších odvětvích. Samotný kapely by mohly vyprávět, ne?

To máš asi pravdu... Pojďme to nějak uzavřít. Blíží se festivalová sezóna, na které kapely se nejvíce těšíš?

Festivaly ještě moc neřeším, řada z nich zatím ještě neodtajnila všechny kapely. Tradičně netrpělivě čekám na zveřejnění kapel na Fluffu, kde mám zatím radost z CELESTE a REKA. Ale z koncertů se dost těším a doufám, že mi to vyjde na INVSN, NINE INCH NAILS nebo BOBA DYLANA. V Plzni se už delší dobu hodně těším na koncert AUXES, SWEET COBRA a ARGONAUT.

A na závěr, co bys poradil všem, kteří chtějí na koncertě udělat kvalitní fotografii?

Nejlíp chodit často na koncerty a fotit …

(Veškeré fotografie Matějě Hoška naleznete ve větším rozlišení na jeho portfoliu)