PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roce 1986 vydal Peter Gabriel své komerčně nejúspěšnější album „So“, zásadní nahrávku, díky níž přestal být vnímán jako prog/artrockový umělec. Stal se z něj performer známý té nejširší veřejnosti. Milionové prodeje, množství hitů, nejhranější videoklip v historii MTV – to vše díky devítiskladbové kolekci písní. Některé z nich („Red Rain“, „Sledgehammer“, „Don´t Give Up“) zná vlastně úplně každý, byť možná ani netuší, od kteréhože interpreta jsou.
Pětadvacet let od vydání této sbírky oslavil bývalý frontman GENESIS stylově – novou, speciální emisí desky a zejména pak dlouhým turné, které se protáhlo na dva roky, neminulo Prahu a nakonec ani Ostravu. Teprve třetí Gabrielova zastávka v České republice kupodivu nepřiměla jeho fanoušky k výraznější aktivitě a tak ve vítkovické ČEZ Areně zůstala možná až třetina míst prázdná.
Stárnoucímu Gabrielovi (sto mu přeci jen ještě není, ale sedmdesátka se blíží) to však náladu nejspíš moc nezkazilo. Přesně v osm nastoupil na pódium, přečetl z papírku pár vět česky a s konstatováním, že už raději nebude hanobit náš jazyk, uvedl švédské zpěvačky Jennie Abrahamson a Linneu Olsson. Ty obdržely přibližně dvacet minut přetavených ve čtyři skladby, ale že by měly málo času předvést se, na to si opravdu nemohou stěžovat. Vždyť pak dostaly dostatek prostoru přímo v samotném mistrově ansámblu coby doprovod.
Ten na turné „Back To Front“ tvoří sestava podílející se na zmíněném albu „So“, takže obeznámený fanoušek se mohl už dopředu těšit na jména jako Manu Katché či Tony Levin. Stejně tak mohl očekávat odehrání tohoto alba v jeho kompletní délce, čemuž však předcházel ještě předkrm: akustická část pod plnými světly („OBUT“, „Come Talk To Me“, „Shock The Monkey“), následovaný elektrickým hlavním chodem (dalších sedm skladeb) a deska, kvůli níž se celé turné vlastně uskutečnilo, pak měla sloužit jako pomyslný dezert.
Stalo se tak. Vystoupení po pomalejším rozjezdu postupně gradovalo, a to až do skvělého závěru („Biko“), který si publikum odzpívalo samo - zatímco Gabriel v tu dobu nejspíš už odpočíval v zákulisí. Tomu však předcházelo mnoho událostí. Zejména skvěle vystavená show s vynikající hrou světel i doprovodnou pódiovou aktivitou. Specialitou budiž pojízdné jeřáby se světly a kamerami, vypadající jako nějaká robotická monstra a přenášející všelijak zkreslený obraz na boční plátna a jinak upravený zase na obrazovku za kapelou. Některé prvky, např. různé tanečky či pohybové kreace, jsou sice podle všeho neměnnou součástí repertoáru (kdo viděl skvělé DVD „Growing Up“, potvrdí), ale ani tak člověk pomalu nestíhal sledovat vše, co se děje.
Vrcholy? Co takhle „Family Snapshot“, v jejíž půlce se kapela zničehonic překlopila z akustické do tvrdé polohy, přičemž ve stejném okamžiku se vypnula světla v hale a rozjela se světelná show na pódiu? Totální hitovka „Red Rain“? Husí kůže při „Don´t Give Up“, kde Jennie Abrahamson skvěle nahradila Kate Bush, jež duet s Gabrielem nazpívala? „In Your Eyes“ doplněná hlubokým Levinovým vokálem? Tvrďárna „The Tower That Ate People“? Nebo už zmíněná, publikem hromadně odzpívaná „Biko“? Při dvouhodinovém a komplexně skvěle pojatém vystoupení prostě těžko zmiňovat. Vše perfektně secvičené, s minimálním prostorem pro improvizaci, přesto však nikterak profesorské, natož sterilní. A to, že Gabrielovi hlas občas přeci jen trochu ujel („Solsbury Hill“), na věci nic nemění.
Byla by zatracená škoda jeho případný další koncert minout. Pokud už k němu nedojde, lze se těšit na DVD z tohoto turné, příp. na audio záznam z libovolného koncertu. Nahrávány jsou všechny, včetně toho ostravského.
Setlist: „OBUT“, „Come Talk To Me“, „Shock The Monkey“, „Family Snapshot“, „Digging In The Dirt“, „Secret World“, „The Family And The Fishing Net“, „No Self Control“, „Solsbury Hill“, „Why Don´t You Show Yourself“, „Red Rain“, „Sledgehammer“, „Don´t Give Up“, „That Voice Again“, „Mercy Street“, „Big Time“, „We Do What We´re Told (Milgram´s 37)“, „This Is The Picture (Excellent Birds)“, „In Your Eyes“, „The Tower That Ate People“, „Biko“.
i/o (2023)
New Blood (2011)
Scratch My Back (2010)
Up (2002)
Us (1992)
So (1986)
IV (Security) (1982)
III (Melt) (1980)
II (scratch) (1978)
I (Car) (1977)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.