OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Opravdové majstrštyky jsou v diskografii SABATON jen dva: „The Art Of War“ a „Carolus Rex“, alba plná krásného, pravého heavy metalu s výrazným epickým odérem, jenž je k dokonalosti poháněn typickým zvukem kapely. Novinka „Heroes“, přestože je prvním studiovým výsledkem spolupráce nové sestavy švédských hrdinů, na tom bohužel nic nezmění, jakkoliv by se to od ní nejspíš moc a moc chtělo.
Jakoby SABATON vždy poté, co krátce vydechnou po vítězném nájezdu, najednou neměli dostatek sil na stejně výrazné (či ještě výraznější) pokračování. Ano, k téhle myšlence mě přivedlo album „Coat Of Arms“, které až drastickým způsobem znevěrohodnilo právě jemu předcházející zápis „The Art Of War“, po právu vystřelující kapelu mezi elitu světa těžkého kovu, a jemuž se „Heroes“, halasně následující po „Carolus Rex“, tolik podobá.
Pes je samozřejmě zakopán zejména v hlavě ústřední sabatonovské postavy, charismatického pěvce a skladatele Joakima Brodéna, jemuž na bedrech leží drtivá většina skladatelských povinností. Pokud se mu podaří zachovat si odstup a zdravý autorský rozum, je výsledkem heavy metal té nejkovovější kvality. Pokud se ale nechá až příliš svázat klasickým sabatonovským zvukem a příchutí, k nimž už nepřisype žádnou další aromatizující ingredienci, dopadne to smutně, tak jako v případě „Heroes“.
Úvod v podobě „Night Witches“ přitom ničemu takovému nenapovídá a naopak zní jako lákavý předkrm před další vydatnou porcí švédského heroického metalu, zpracovávajícího znovu po historické odbočce mnohé zajímavé příběhy spjaté s moderní válkou (zde např. ruských pilotek 588. bombardovacího pluku, přezdívaných „Noční čarodějky“). Nervní start a po něm už přímý a ničivý útok na posluchačovo centrum pro rozeznávání věcí líbivých, zkrátka SABATON, jak je máme rádi. Následující „No Bullets Fly“ na to ovšem naváže už jen povedeným kytarovým motivem a stane se to, co už jsem předesílal - SABATON se nechají svázat sami sebou a znějí jen jako nepříliš lákavý mišmaš všeho, co až dosud natočili.
Vybřednout z něj, to je pak úkolem poměrně těžkým, a tak se to Brodénovi a spol., spravedlivě vzato, daří jen nárazově. V dusivé, těžké „Inmate 4859“, věnované Witoldu Pileckimu, přímo zhmotňující tíhu údělu, který na sebe polský voják dobrovolně vzal, v poněkud odlehčenější „To Hell And Back“, jíž ústřední klávesový motiv drží pevně nad vodou, v procítěném baladickém vyprávění „The Ballad Of Bull“ a v přímočaré „Resist And Bite“, která už nicméně tak trochu balancuje na hranici svébytnosti.
Jinak toho již album opravdu mnoho nenabízí a to navzdory tomu, že mnohé ze zpracovaných válečných příběhů přímo vyzývají k náležitě dramatickému a přesvědčivému hudebnímu převyprávění (mezi jinými i životní osudy Karla Janouška, jediného Čechoslováka, který kdy získal hodnost leteckého maršála RAF). A to se samozřejmě nebavíme o potenciálu SABATON samotných, protože ten by si rovněž mohl a měl klást daleko vyšší cíle. Tak snad zase příště?
Nechat se svázat rutinou, to není dobrý návod.
5 / 10
Joakim Brodén
- zpěv, klávesy
Chris Rörland
- kytara
Thobbe Englund
- kytara
Pär Sundström
- baskytara
Hannes van Dahl
- bicí
1. Night Witches
2. No Bullets Fly
3. Smoking Snakes
4. Inmate 4859
5. To Hell And Back
6. The Ballad Of Bull
7. Resist And Bite
8. Soldier Of 3 Armies
9. Far From The Fame
10. Hearts Of Iron
The Great War (2019)
The Last Stand (2016)
Heroes (2014)
Carolus Rex (2012)
World War Live: Battle Of The Baltic Sea (2011)
Coat Of Arms (2010)
The Art Of War (2008)
Metalizer (2007)
Attero Dominatus (2006)
Primo Victoria (2005)
Fist For Fight (2001)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 36:57
Produkce: Peter Tägtgren
Studio: Abyss
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.