OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro všechny, kteří netrpělivě čekají na další album norských dřevorubců KVELERTAK tu mám jeden ostrovní bonbónek, který by jim mohl dlouhou chvíli trochu zpříjemnit. Je až s podivem s jakou samozřejmostí tato fousatá banda z britského Kentu dokáže prezentovat hrubý melodický hardcore tolik typický pro jih Ameriky. Jakoby se tu srazili KVELERTAK, EVERY TIME I DIE a CANCER BATS dohromady v jednom hodně řízném rock’n‘rollu.
Humpolácké chlapské řvaní podepřené o hrubé kytarové hoblování založené na přímočarých riffech, tvoří kostru většiny skladeb, ale i pokud se odbočí z vytyčené cesty, jako je tomu například u rockově téměř baladické „Behind the Pride“, materiál neztrácí na síle. I umírněnější rockovější polohy v podání FEED THE RHINO neztrácí vnitřní napětí a zajímavost. V první půlminutě skladby „Revelation Not Revolution“ si vždy říkám, že pokud by se ve svých experimentech rozhodla ANATHEMA zabrousit i k jihoamerickému dřevorubectví, bude to znít nějak takto. Jediná drobnost, kterou lze vytknout, je počet tracků. Ve dvanácti skladbách se ta pozornost přeci jen už trochu už rozmělňuje.
7,5 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: Century Media / Siege Of Amida Records
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.