Předpověď přeprodukovaného průšvihu poté, co ruská ARKONA s albem „Goi, Rode, Goi!“ přesedlala k relativně velké nahrávací společnosti, jsem sice nikdy nahlas nevyslovil, ale už od té doby na ní pravidelně myslím. Minulému albu „Slovo“ se ještě jako zázrakem povedlo jí nenaplnit, aktuální novinka „Yav“ však už tolik štěstí neměla.

ARKONA se na ní totiž (vedle opravdu překrásného motivu obalu z dílny Gyuly Havancsáka /jinak také třeba WISDOM nebo GRAVE DIGGER/, to je nutné zdůraznit) schovala do nepřeberného množství nálad, nástrojů, pocitů a nekonečných stopáží, které je ve finále příčinou toho, že ruské folkmetalové hvězdičky v něm vlastně ani nejsou moc vidět. Všechno je to načinčané a navzájem na sebe naroubované s nesmírnou pompou, stopáže jednotlivých skladeb zásadně nejdou pod pět minut, ale zní to pohříchu jen jako jakési automatické komplikování hudby za účelem její větší líbivosti, které jí však v důsledku samém sráží na kolena.

Kloudný a zajímavý hudební nápad aby zde člověk pohledal s trpělivostí amatérského houbaře, co z lesa neodejde, dokud nenajde alespoň jeden osamocený úlovek. Mě se jej podařilo objevit ve skladbě „Serbia“, která snad jako jediná zní, jakože je opravdu poctivým a poctivě myšleným produktem z dílny ARKONY. Jinak kde nic, tu nic, jen produkce (pro produkci) na produkci, při níž si jen těžko lze představit opravdového pohana, co by si aspoň na chvíli skočil do kola.

Podobné okamžiky se nejspíš nevyhnou žádné kapele, ARKONA navíc odolávala na celých šesti řadových albech, a zuby si vylámala až na tom sedmém. Snad to pro ni bude dostatečným mementem, až zase bude příště chystat materiál do nahrávacího studia.