V mém hledáčku domácích talentů se ocitla formace, která se pohybuje ve vodách, v nichž tu dlouho nic zajímavého vydáno nebylo. Osobitých žánrových mutantů, kteří balancovali na březích crossoveru, post-hardcoreu, noise rocku a současně měli vlastní nezaměnitelný rukopis, jsme v minulosti nebyli zvyklí moc vídat. Z pléna mě napadají snad jen jména jako HUMAN STEAK nebo CANDY MEATWORKS, kteří byli jedni z mála, jenž svoji tvorbu dělali s vlastním ksichtem. HELL PASSO lze bez skrupulí zařadit právě do této řady kapel.

Pražáci představují na aktuálním EP vlastní vizi špinavé kytarovky, která na ploše tří skladeb ukazuje, že kapele nejsou cizí drásavé kytarové stěny, hutné riffování ani kytarové skluzy, poukazující někam k americkému country. A nebudu vám lhát, jako celek je kompozice tří skladeb vlastně divná. Hodně divná. Nikoliv však v negativním významu toho slova. Je to divné asi jako tvorba Franze Kafky. Texty ceděné přes zuby, volané, řvané, neurotické melodie nebo ambientní plochy, to vše dává této trojce punc zajímavého příslibu do budoucna. Nejslabším článkem songů jsou pak humpolácké metalové riffy, které vždy spolehlivě rozbíjejí budovanou atmosféru a chlupatý zvuk basy, jenž se nosil v regionálních crossoverových kapelách zhruba před deseti lety.

Po celou dobu poslechu jsem měl pocit, že se nám tady z vajíčka klube něco zajímavého, ale nějak se nám toto nezbedné mládě ještě nedopeklo. Možná přesně neví, jestli jít spíše cestou devadesátkového crossoveru nebo současných špinavých kytarovek.