OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Píšu tuhle recenzi a vlastně vůbec netuším, jestli to bude k něčemu dobré. Přece jen metalová stránka, už podle kovem zvonícího názvu, má svá nepsaná pravidla a zákony. Otázka zní, stojí tahle deska za jejich porušení? Dle mého skromného názoru určitě ANO, ale drobné selekci se přece jen nevyhneme. Takže hned pryč všichni, kterým při slovech moravská lidovka naskakuje husí kůže. A kdo nesnáší symfonický orchestr? Fajn, tak vy taky můžete zmizet.
No a my tolerantnější, co jsem zůstali, můžeme s chutí do toho. ČECHOMOR (dříve Českomoravská hudební společnost) přichází po třech řadových deskách s novinkou, a to ne jen tak ledajakou. Spojil se totiž s Američanem Jazem Colemanem (ten mimo jiné spolupracoval třeba s LED ZEPPELIN nebo QUEEN), aby si vzal jejich lidovou notečku do prádla. No, činil se nám chlapec jeden skutečně zodpovědně. Písně z gruntu překopal a ke slovu pustil COLLEGIUM ČESKÝCH FILHARMONIKŮ s dirigentem Františkem Preislerem juniorem. Hrají ve všech dvanácti skladbách (třináctý bonus titulní písně v radiomixu beru jako zajímavý pokus o moderní znění, nutno slyšet, protože ve spojitosti se smyčcovou aranží fungují i samplované bicí) a s podporou kapely samotné vytvářejí symbiózu z řádu snových, skutečné VELKOU HUDBU. Silnou, pompézní a krásnou. Husí kůže naskakuje spolehlivě a je jedno poslechnete-li si titulní "Proměny", mrazivou "Mezi horami" (pamatujete na RAGE a jejich experiment "Lingua Mortis" - schválně, zkuste porovnat) nebo třeba rozjuchanou "Hrušku". Tady jde stranou i moje osobní antipatie ke zpěvačce Lence Dusilové, která se účastní ve třech skladbách a závěrečném bonusu. Prostě je mi to v tomhle případě šumafuk kdo a co zpívá. Celková nálada "Proměn" vítězí.
Ale nic, jak známo, není tak jednoduché. Lidová písnička je živel, rozjetá drožka tažená divokým párem koní. A v obětí tklivých smyčců i dosavadní „dupačky“ ztrácí na intenzitě. Samozřejmě, můžete namítnout, že druhým protipólem jim jsou smutné „plačky“, mnohdy s morbidní textovou složkou a budete mít jistě pravdu, jen chci upozornit, že nálada "Proměn" je POUZE tklivá, zadumaná a byť třeba orchestr vespod mohutně tepe, výsledek stále spíše hladí, než dráždí. Rozumějte mi správně, není to zákonitě chyba, jen albu pak místy trochu dochází dech. Ale skutečně jen místy!
Takže pokud máte v hlavě alespoň trošku přemýšlivý mozek, nejste ortodoxní pyramidonosiči a každý večer vás neuspává pouze MANOWAR písní "Hail and Kill" na všechny způsoby, měla by vás tahle muzika zasáhnout. Kousek té lidovky má v sobě přece každý z nás…
Jaz Coleman dal nespoutané lidové notečce ČECHOMORu poklidný kabátec hladivého smyčcového aranžmá. Vznikla tam nesmírně sugestivní nahrávka, na druhou stranu ale možná až příliš klidná a hodná. V určitém duševním rozpoložení ovšem naprosto ideální záležitost.
8 / 10
František Černý
- zpěv, ak.kytara, dvanáctistrunná kytara, mandolína
Karel Holas
- pětistrunné housle, zpěv, el.kytara, fujara
Radek Pobořil
- akordeon
Michal Pavlík
- el.cello, dudy
Radek Klučka
- bicí, perkuse, vozembouch
hosté:
Collegium českých filharmoniků
Lenka Dusilová
- zpěv
Tereza Mátlová
- sbor
1. Slunéčko
2. Proměny
3. Mezi horami
4. Dobře ti je Janku
5. Vyšly ryby
6. Zdálo sa ně zdálo
7. Hruška
8. Svatba
9. Voják
10. Šimbolice
11. Větříček
12. Velické zvony
13. Proměny (bonus - radiomix)
Co sa stalo nové (2005)
Live (2003)
Proměny (2001)
Čechomor (2000)
Mezi horami (1996)
Dověcnosti (1991)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Wenkov / Universal Music
Stopáž: 57:59
Produkce: Jaz Coleman Studio: Sono
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.