OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
MYRKSKOG, ďalší úder apokalypsy prichádzajúci zo severu, z Nórska, radiaci sa štýlovo k spolkom Thorns, DHG, Zyklon. V blízkej dobe vychádza už ich druhý radový album "Superior Massacre", no pozrime sa najprv ešte na debut "Deathmachine"...
Cvaknutie uzávera zbrane, krátky chladný predhovor zakončený nekompromisným...DEATH, s búrkovým nástupom bicích spúšťa apokalypsu smrtiaceho stroja. Každej slabšej povahe náchylnej na brutalitu a rýchlosť v hudbe už od tohto úvodu bude jasné, že veľa krásy a pôžitku si z tohto albumu nevezme...ostatní sa však spolu so zúrivými gitarami a nekompromisnou rýchlosťou bicích ponárame ďalej, ďalej k absolútnej zvukovej extrémnosti a teroru.
Celkové vyznenie a základ albumu je technický death metal podaný blackovou zúrivosťou a agresivitou. Hlavná idea a smerovanie hudby MYRKSKOG však na "smrtiacej mašine" tiahne k prvkom budúcnosti a industrialu. Napriek tomu, že MYRKSKOG využívaju minimum samplov a elektroniky, kapele sa úžasným spôsobom, len gitarami a celkovým vyznením zvuku, skvele darí zachytiť apokalyptickú a smrtiacu víziu nelichotivej budúcnosti ľudstva, keď sa možnosti vyčerpajú a keď ku koncu bude zostávať len chvíľa, len jediný krok k ultimátnej smrti ľudstva. Sample sa však veľmi vhodne objavujú buď ako zúfalé tiahle, rýchlosť podfarbujúce tóny("A Poignant Scenario of Horror", tiahly úvod "Deathfare To The Devil"), alebo v podobe krátkych industriál zvukov a hovorenej reči. (v porovnaní však s napríklad THORNS, alebo DHG je tu elektroniky skutočne minimum)
Nekompromisnosť a rýchlosť kompozícii, je dychberúca, tento album nesie v sebe obrovskú silu a ničivý potenciál. Skladby sú pretkané množstvom deathových motívov umne položených na blackovom základe, virtuóznych sól, množstvom progresívnych nápadov, ktoré vždy prekvapia a pri každom počutí sa z brutálnej masy zvuku vynárajú nové a nové. MYRKSKOG vyťažili z práce s gitarami maximum a vytvorili veľmi hustý spojitý zvuk(stále využitie oboch gitár s neopočúvaným zvukom vytvára skutočne silnú stenu). O bicích nemôžem povedať nič menšieho...perfektná práca...rýchle blackové party, progresívne deathové, množstvo breakov, zmien temp korešpondujúcich s gitarovou hrou a absolútne nasadenie je dokonalým motorom pre beh smrtiaceho stroja (štýl bicích pripomína najviac Trymovu prácu). Vokál tiahne skôr k blackovému vyzneniu, nedá sa však povedať, že by nejako vybiehal,nevyčnieva, ale svojou zrozumiteľnosťou vhodne dopĺňa...Nie je v mojich silách popisovať jednotlivé skladby, v každej sa toho udeje toľko veľa, že je to nemožné...atmosféra, rýchlosť a beštialita však vládnu všetkým. Chvíľami sa však jemne dotkneme aj prázdnej melanchólie až smútku...(záver "Deathfare To the Devil")
Ak by som však mal tento album k niečomu prirovnať tak ten kto má rád Zyklon tak toto dielko bude rovnako milovať, a rozhodne ho radím na rovnakú úroveň ako debut ZYKLON(Destructhor, hlavný človek u MYRKSKOG pôsobí aj v ZYKLON). Avšak nejedná sa tu o žiadny klon ZYKLON, ale odlišný prístup k podobnému konceptu...
Čo ešte musím spomenúť je záver albumu. Ten tvorí, podľa mňa, vcelku pôsobivý a zaujímavý experiment v podobe techno(!) remixu skladby "Syndrome 9". Aj keď chápem, že tu mnohí budú vidieť v tomto práve mínus. Ja osobne si myslím, že práve tento sa veľmi hodí k albumu ako celku a vhodne ho uzatvára. Konieckoncov, komu sa to nepáči túto skladbu nemusí počúvať, keďže je na konci...
No viac slov ani netreba, všetky skladby tohto albumu sa vám zahryznú hlboko do mäsa a nepustia, premyslenosť, brutalita, apokalyptická idea zomierajúceho sveta k tomu...jednoznačná povinnosť si tento album zaobstarať...
Rýchlosť a agresivita prevedená v chladnom death-blackovom šate so silným industriálnym podtónom apokalypsy. Niet, čo dodať ... len sa nechať „smrtiacou mašinou" zmasakrovať.
9 / 10
Master V
- vokály, basa, programování
Destructhor
- kytary
Savant M
- kytary
Secthdamon
- bicí
1. Discipline Misanthropy
2. The Hate Syndicate
3. A Poignant Scenario of Horror
4. Sinthetic Lifeworm
5. Syndrome 9
6. Morphine Mangled Torture
7. Deathfare to the Devil
8. Deathmachine
9. Pilar Deconstruction (Syndrome 9 remix)
Superior Massacre (2002)
Deathmachine (2000)
Apocalyptic Psychotica - The Murder (demo) (1998)
Datum vydání: Pondělí, 14. února 2000
Vydavatel: Candlelight records
Stopáž: 43:48
Nesmírně intenzivní hudební masakr podporovaný všudypřítomnou atmosférou chladu a odlidštěnosti ... Death/blackový prasopal, před kterým není úniku ... Agrese, nespoutanost, nenávist ... Tahle nahrávka posouvá hranici hudební brutality zase o notný kus dál.
Hej, vy, mnozí rádobyzlí blackoví drtiči, nechcete to zabalit?
hukot, deathblack jako vystřiženej z učebnice hudby!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.