Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto bude stručné, SINISTER sú tu 26. rok, čo sa o nich dalo písať do recenzií, to už niekde odznelo. Takže nejaké omáčky napríklad tu, medzi nami hlavne preto, že v zásade všetko, čo na adresu hudobnej tváre SINISTER padlo v roku 2012, platí aj dnes. Holanďania od debutu „Cross The Styx“ zažili vynikajúcu aj slabšiu formu, po „návratovom albume“ z roku 2006 sú prinajmenšom rešpektu hodnými klasikmi a spoluzakladateľmi európskeho (brutal) death metalu a Aadovi i jeho družine to už piaty album hrá naozaj presvedčivo.
Dávno viete, ako SINISTER hrajú – neľútostne rýchlo i valivo, pochmúrne, majestátne, s hrozivým hlbokým klasickým growlom a melodickými i zavýjajúcimi gitarovými sólami. Pred mnohými rokmi si vymysleli svoj štýl death metalu, odvtedy sa ho držia a občas sa ho snažia rozvíjať. Ortodoxný death metal, ktorý sa od nich čaká aj chce, ešte stále vedia dodať v presvedčivom prevedení. Novinka ma baví, prvá vypustená vzorka „The Burden Of Mayhem“ až prekvapila nejakými linkami, ktoré by som čakal skôr od SUFFOCATION. To je skôr len spestrenie, páni hrajú v prvom rade vlastné postupy, z ktorých dosť často počuť... ...zase SLAYER, ale to je skrátka pochopiteľné.
Miestami som mal pocit, že im z toho nejako preráža ich old school death/thrashmetalová paralelka ABSURD UNIVERSE (ktorá pred časom vydala celkom dobrý album, len cca 20 rokov po funuse), ale v podstate spokojnosť. Nejaké prekvapenia sa už od SINISTER čakať nedajú, to, že začiatok „The End Of All That Conquers“ trochu pripomína „Sacrificial Suicide“ od DEICIDE, ako inovácia fakt nevyzerá. V každom prípade v Schiedame pravidlu o tom, že (death)metalová kapela by mala vydať max. osem albumov a potom sa vážne zamyslieť nad tým, či ešte pokračovať v tvorbe, zatiaľ odolávajú o čosi lepšie než v Olsztyne. Fanúšikovia tu v podstate môžu rátať so štandardnou vysokou kvalitou a s bonusovým trojskladbovým diskom (covery od MORBID ANGEL, PARADISE LOST a AGENT STEEL) máme od Aadovcov hodinu hudby.
7,5 / 10
The Post-Apocalyptic Servant (2014)
The Carnage Ending (2012)
Altered Since Birth 1990-2010 (boxed set) (2011)
Legacy Of Ashes (2010)
Prophecies Denied (live) (2009)
The Blood Past (kompilácia) (2009)
The Silent Howling (2008)
Prophecies Denied (DVD) (2006)
Afterburner (2006)
Savage Or Grace (2003)
Creative Killing (2001)
Agressive Measures (1998)
Bastard Saints (EP) (1997)
Hate (1995)
Diabolical Summoning (1993)
Cross The Styx (1992)
Nuclear Blast Promo (EP) (1991)
Sinister (EP) (1991)
Sinister / Monastery (split) (1991)
Sacramental Carnage (demo) (1991)
Putrefying Remains / Spiritual Immolation (EP) (1990)
Perpetual Damnation (demo) (1990)
Where Is Your God Now...? (split) (1990)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Massacre Records
Stopáž: 44:57
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
