PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Drážďanští DEATHRITE jsou pro mě zárukou, že ti nejzlejší deathmetaloví „Satani“ školí v nastupujících ročnících tovaryšstvo, jenž je schopno závěrečné zkoušky vykonat s vyznamenáním. Kapela, která vydala své první demo v roce 2011, se nyní po splitku s GOLDUST hlásí konečně s dalším černočerným asfaltovým diskem, který by neměl ujít žádnému příznivci té nejsurovější odnože death metalu a grindcoeru. V jejich přístupu i zvuku je cítit starý švédský crust, pocta velikánům typu NASUM, i obrovská dávka zdravé agresivity a zuřivosti.
Album „Into Extinction“ je až po okraj naplněno neutuchající dávku tlejícího staroškolského death metalu hraného pěkně přes řádně zatěžkané riffy. Ty se dokáží houpat v extrémních kytarových drbačkách ve vysokých otáčkách i sklouznout do rozlehlých bažinatých plání. Většinu času vás však album nese v punkovém rytmu kupředu a je to takový fičák, že si ani nestiháte uvědomit, co se kolem vás děje. Pokud máte rádi kapely, které svým přístupem omlazují staré hnijící extrémní žánry mezi metalem a hardcorem typu OATHBREAKER, jsou DEATHRITE kapelou pro vás.
Za zmínku stojí i živé koncerty kapely. Na DEATHRITE jsem vlastně narazil minulý rok na „Fluff Festu“, kdy mě procházejícího kolem vedlejšího stanu zaujal umaštěný mladík s tričkem CARCASS, kterému nebylo přes vlasy vidět do obličeje. Pochopte. Na téměř ryze hardcoreovém festivalu je toto věc poměrně vzácná. Po bližším prozkoumání vidím, že za ním je na pódiu kapela složená z podobných individuí, a po tom, co spustila svůj pekelný stroj, rozpoutala ve stanu inferno, ze kterého jsem se ještě dlouho vzpamatovával. A přesně tento feeling se jim naštěstí podařilo dostat i na aktuální desku.
8 / 10
Into Extinction (2013)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.