Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Deathmetaloví matadori z východného Flámska na budúci rok oslavujú dvadsaťročnicu. Fakt to uletelo od čias, kedy som ich v Prahe videl spolu s DYING FETUS, VADER, CRYPTOPSY a KATAKLYSM, a vtedy mi ani veľmi nesadli, lebo vtedajší bubeník akosi nemal svoj deň. Od tých čias sa ale partia okolo vokalistu Svena de Caluwé vypracovala na jednu z popredných bánd európskej scény, a ani na tej svetovej nejde o nejaké treťoradé meno. A tie ďalšie koncerty, ktoré som videl neskôr, už boli prinajmenšom solídne.
Od roku 1998 ABORTED vyprodukovali celkom rozsiahlu diskografiu, v ktorej majú okrem iného osem dlhohrajúcich albumov. Aktuálny „The Necrotic Manifesto“ je vonku od konca apríla, obsahuje štrnásť skladieb, textovo na tému smrť-krváky-násilie a Belgičania (s americkým bubeníkom) sa tu prezentujú v stále slušnej forme. Počas rokov sa zo surového death/grindu prvých albumov transformovali na moderne znejúce svižné a agresívne deathmetalové monštrum so súčasným nabrúseným, kvalitným „drahým“ zvukom. (Pochvala za kopáky, ktoré znejú ako kopáky!)
ABORTED ani tu nezaprú od istého času výraznú inšpiráciu CARCASS z obdobia „Necroticism...“ a „Heartwork“, to znamená technicky prešpekulovane, zároveň úderne a na pomery predsa len dosť brutálneho death metalu aj výrazne melodicky. Mnoho riffov, melódií a vokálov, hlavne tých vyšších revaných, smrdí mršinou, ale v kombinácii s priamočiarymi surovými deathgrindovými náklepmi a Svenovými hlbokými growlami sú ABORTED stále dostatočne svojbytní a v zástupoch žánrovo príbuzných bánd rozoznateľní – skrátka viete navzájom rozoznať ich, EXHUMED, IMPALED a pár podobných. Živé, chytľavé skladby, pekné sóla, dramatická atmosféra, nesmrdí to potuchnutým old schoolom ani deathcoreovým „morským prasiatkom“, dobré je to.
8 / 10
Vault Of Horrors (2024)
Maniacult (2021)
Terrorvision (2018)
Retrogore (2016)
The Necrotic Manifesto (2014)
Global Flatline (2012)
Strychnine.213 (2008)
Slaughter & Apparatus: A Methodical Overture (2007)
The Archaic Abattoir (2005)
The Haematobic (EP) (2003)
Goremageddon: The Saw and the Carnage Done (2003)
Engineering the Dead (2001)
The Purity of Perversion (1999)
11 / 05 / 2025 / OSTRAVA / BARRÁK Syrové emoce a technická dokonalost. ABORTED vyráží na špacír! Mezinárodní kombo kolem Svena de Caluwého, pyšnící se v extrémním metalovém světě vavříny až oslnivého lesku, vyráží v květnu příštího roku na evropské turné po boku brazilských princezen CRYPTA, kterým nekouká z očí chtíč, ale death metal. Dále pak sestavu doplňují američtí The Zenith Passage a novozélandští ORGANECTOMY.
12 / 05 / 2025 / BRATISLAVA / RANDAL Syrové emoce a technická dokonalost. ABORTED vyráží na špacír! Mezinárodní kombo kolem Svena de Caluwého, pyšnící se v extrémním metalovém světě vavříny až oslnivého lesku, vyráží v květnu příštího roku na evropské turné po boku brazilských princezen CRYPTA, kterým nekouká z očí chtíč, ale death metal. Dále pak sestavu doplňují američtí The Zenith Passage a novozélandští ORGANECTOMY.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.
Po tragické smrti klávesáka Makise Tsamkosogloua, který v roce 2019 zemřel přímo na pódiu, se Řekové vrátili s ještě emotivnější porcí svého prog rocku. I díky výraznému vokálu je opět cítit LEPROUS aura, ale vůbec to nevadí. Výsledek je super.
"Beyond The Masters" zaškrtává všechny položky OSDM "checklistu". Někdo by mohl snad štkáti, že je to pořád to samé, že to nic nového nepřináší, že... Jako by nebylo dost jasné, že variace na odkaz mocných INCANTATION se dají poslouchat od rána do večera.
