Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po šiestich rokoch z Holandska pozdravujú tamojší najväčší „fanúšikovia“ ľahkého remesla. Piaty dlhohrajúci album „From Crotch To Crown“, vonku od februára 2014, nahrala ešte komplet holandská zostava, v súčasnosti však skupinu popri Patrickovi Oosterveenovi (basa), Nielsovi Adamsovi (vokály) a Martijnovi Moesovi (gitary) tvoria aj dvaja Briti – Doug Anderson (bicie, o.i. UNFATHOMABLE RUINATION) a sólový gitarista Michael Phillip Barber.
Tlupa, posadnutá víziami, ktorých realizácia by ich dostala na dlhé roky za mreže, narúbala desať kusov krvavého, brutálneho a priamočiareho death metalu v európskom štýle. Vedú náklepy, do toho temné, zlovestne harmonické pomalšie pasáže a celý materiál nesie silný vplyv klasikov žánru a 90. rokov. PD ale neznejú ako spolok nostalgicky nariekajúci za starými časmi, produkcia je mocná, úderná a death metal zohavovačov má poriadny ťah a švih.
V nejednom gitarovom riffe neskrývane počuť, že bez SLAYER by sme death metal tak, ako ho počujeme tu, proste nemali. A celkovo je jedna z poprednejších holandských smrti zasvätených svoriek dôstojným predstaviteľom toho DM žánru, ktorý hrali alebo hrajú DERANGED, VOMITORY, SEVERE TORTURE. Stavajú aj na základoch, z ktorých slušný kus albumom „From Beyond“ vybudovali MASSACRE. Energia, chytľavé riffy, klasické sóla, kvalitný hlboký i revaný Nielsov vokál, proste ukážkový, tak akosi nestarnúci esenciálny death metal.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.