Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z každého dne Brutal Assaultu tady máme pekelnou šestku dojmů, které se zaryly!
VENOM – Za kapelu, která ve mně vyvolala opravdu rozporuplné pocity. Za Cronosův nejnechutněji zařízlý zadek v kožených gatích. Za ohnivé efekty, při kterých jsem se opravdu opotil. Za pětatřicetiminutový skluz.
KEEP ON ROTTING – za hudebně nabušené vystoupení. Za jedinou domácí prog-death metalovou kapelu, při které se svévolně roztáčejí circle pity.
THE AGONIST – za roztomile ujíždějící a „plovoucí“ výšky v melodických vokálech blonďaté bárnínky Vicky Psarakis.
CHTHONIC - za jednu z mála kapel, u které image a nasazení lehce vyváží hudební nezajímavost. Za ryzí asijskou metalovou hysterii. Za rudé čočky zpěváka Freddyho Lima. Za šílené fanoušky z Taiwanu.
ÚVOD BRUTAL ASSAULTU - za efektní nálet na úvodu, o který se postarala letecká akrobacie.
BRUTAL ASSAULT ZMĚNY A NOVINKYV AREÁLU – za nově otevřené stinné prostory ve zdech pevnosti. Za chládek v nich. Za metalovou galerii. Za nový stan za Zelenou loukou, na kterém ve čtvrtek začíná „malá scéna“. Za slušný zvuk.
V jednoduchosti je síla. Nikterak komplikovaná, leč skvěle poskládaná doom/post-metalová kolekce. PILLAR OF LIGHT doručili naléhavou, rozervanou a po emoční stránce velmi silně vybavenou desku. Láska na první poslech. Nejlepší skladba: "Infernal Gaze".
Poslouchat GIGAN je těžší než pracovat v kamenolomu. Až o Vánocích jsem se novou kolekcí konečně prokousal a opět došel k závěru, že Američané natočili skvělou desku. Čtvrtou skladbu však stále nezvládám. Lépe stravitelná je snad i plechovka hřebíků.
Švýcarská kapela představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
