Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvanásť rokov v merítku ľudského života je dosť dlhá doba, počas ktorej sa dá na všeličo zabudnúť. O to viac, ak ide o minoritnú záležitosť aj na pomery metalového podzemia. Reinkarnácia kapely po takej dlhej dobe môže priniesť zaujímavý a svieži materiál, aj keď to ani zďaleka nebýva pravidlom.
Názov "Turn Of the Tides" by mohol predznamenať všeličo, ale samotní autori tvrdia, že skôr pôjde o návrat k poslednej podobe EMPYRIUM s dostatočnou reflexiou toho, čím si nielen v hudobnom živote prešli. Ideový koncept nahrávky je tak opäť spätý s prírodnou mystikou, cyklom ročných období a prirodzeným behom života v jeho rôznych etapách. Nie je to nepodobné práve tomu, čomu sa venujú aj štýlovo spriaznení DORNENREICH.
Hudobne je album prioritne akustický, je však rozvinutý do ďaleko pestrejšej a modernejšiej podoby, než by som čakal. Autori pracujú s ďaleko širšími hudobnými plochami s využitím elektronických plôch, skreslených gitár a bicích. Dôraz je kladený hlavne na udržanie dramaticko-melancholického náboja skladieb, pričom každá predstavuje mierne inú polohu kapely.
Poriadne prekvapí ostrý vokál v "Dead Winter Ways", odkazujúci na blackmetalovú minulosť, "shoegaze" záver "In The Gutter Of This Spring" pripominajúci zas najlepšie momenty ALCEST. Poriadnou dávkou gitár ovplýva taktiež "The Days Before The Fall", evokujúci doomovú atmosféru s pekným akustickým sólom i dramaticky uzavretá "With The Current Into Grey". Dôležitým elementom je tradične dominantný operný vokál, pričom originálna Nemčina na albume absentuje.
Popri široko rozvetvených skladbách, ktoré tradične umne balansujú na hrane gýča, ma asi najviac baví záverečný minimalizmus v "Turn Of The Tides" a rovnako koncipovaná klavírna "We Are Alone". Obe tieto skladby krásne definujú poetiku a veľmi špecifickú atmosféru celého albumu.Tento fakt definuje aj jeho základný problém, keďže nie každému musí táto forma relaxačnej a nie nejako zložitej hudby vyhovovať.
Toto je ale všeobecný problém albumov, ktoré sú postavené na evokovaní pocitov a atmosféry ako silne subjektívnych prvkov. Nakoniec ide o veľmi sympatický a svojím spôsobom nenápadný album, ktorý dokáže spríjemniť chvíle pokoja pri nenáročnom počúvaní. Na záver si staromilsky neodpustím pekný citát poslednej slohy titulnej skladby:
I am a wave in an ocean
Floating, gliding, infinity
I shall not break at the rocks
Nor shall I decay before my time
At last I reach endless white sands
Rozhodne vydarený návrat EMPYRIUM. Na súčasné pomery vcelku osobitý album pre nenáročný posluch, pod ktorého povrchom sa skrýva slušná atmosféra a množstvo emócií.
7,5 / 10
Ulf Theodor Schwadorf
- basgitara, gitara, bicie, vokály
Thomas Helm
- klávesy, klavír, vokály
1. Saviour
2. Dead Winter Ways
3. In the Gutter of This Spring
4. The Days Before the Fall
5. We Are Alone
6. With the Current into Grey
7. The Turn of the Tides
Vydáno: 2014
Vydavatel: Prophecy Productions
Stopáž: 43:20
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
