OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Temnota. Stíny se rozpínají po příchodu noci. Zmatek a strach oslabuje mou mysl. Chtíč a touha po tobě mě zcela ovládají. Mé srdce exploduje do nicoty, když cítím tvé doteky, jsem tu, abych ti sloužil, vyplnil tvé touhy. Krása je tak zbytečná, tak nereálná. Tlumené hlasy šeptají o příchodu nové moci. Ona přijde a zcela se budeme oddávat své extázi, zaslepeni ve své vizi cesty budoucí. Náhle vidím tranz ve tvých očích. Pateticky budu sledovat tvůj úpadek, nikdy nebudeš moct vnímat svět takový jaký je, jen ten chtíč, temnota, pohrdání a bolest ti bude vlastní, jen agónie. Utíkáš před věcmi, které nedokážeš pochopit. Budu však s tebou. Potřebuješ mě. Povedu tě, ukážu ti cestu tmou. Svět je šedý, ponurý, jen sny jsou krásné, ty ale rychle pomíjí. Strach z vlastního osudu nás bude provázet. A společně budeme čelit nevyhnutelné záhubě. Temnota a chaos nás pohltí. Není naděje.
Temný gotický metal, lépe však řečeno melodický black metal v hávu gotiky. Již od prvního alba se TRAIL OF TEARS vzdalují klasickému přístupu “kráska a zvíře”. Jejich hudba je obtížně přístupná, hutná a prosáklá temnotou, těžké melodie provázejí hluboký, brutální řev. Na novém albu je toto ještě víc umocněno a staví se to spíš do roviny melodickému black metalu v podání spolků, jako jsou DIMMU BORGIR, než “starým vzorům” THEATRE OF TRAGEDY ("Velvet Darkness They Fear"). Nutno dodat, že jejich původní zpěvačka Helena Iren Michaelsen, která byla slyšet na "Disclosure in Red", měla větší hlasové dispozice než zpěvačka stávající. Ač pasáží pro ženský zpěv ubylo, Cathrine není zcela odsunuta, i občas zpívá v oněch andělských výšinách, většinou se však drží níže a její projev je prosycen negativními emocemi, záští a zlem. Nesnaží se svým zpěvem kontrastovat s drsným chrapotem a řevem Thorsenovým, naopak ještě víc přispívá do celkového až mrazivě temného nádechu celého díla. Občasné sbory jsou jen na pozadí, žádné chytlavé chorály. Přibylo klávesových partií a elektronických efektů, avšak žádná klávesová sóla, vše je jen pro umocnění atmosféry. Sekané, nekompromisní kytary jsou stále to, co žene hudbu dopředu. A ta je proměnlivá, nezůstává u jednoho tématu a není přímočará. Je drtivá a emotivní. Přesto jen negativní emoce vyvolávající, beznaděj a vztek, vztek nad beznadějí, nad promarněným životem. Žijeme ve světě bez slitování a pokrytecké, krvavé slzy nám kanou po tváři. Není kam se schovat před vlastními chmurnými myšlenkami. Jen hlouběji se uzavřít do svého nitra.
I přes časté střídání rytmu, z barbarsky rychlého tlukotu až po táhlé, pomalé pasáže, album neztrácí dynamiku. Působivá, intenzivní atmosféra je zde v každém okamžiku, ani na moment nenechá oddechnou, nezná slitování. Ostatně na celkovém zvuku alba se podepsal i Terje Refsnes, člověk který stojí za produkcí alb pro skupiny jako je TRISTANIA nebo SIRENIA.
"A New Dimension Of Might" je to nejlepší co zatím TRAIL OF TEARS vydali. A zároveň je to i jedna z nejtemnějších a nejdrsnějších desek, které se ještě dají označit slovy gothic metal. Je od začátku do konce ponurá, agresivní, těžko přístupná.
"A New Dimension Of Might" je to nejlepší co zatím TRAIL OF TEARS vydali. A zároveň je to i jedna z nejtemnějších a nejdrsnějších desek, které se ještě dají označit slovy gothic metal. Je od začátku do konce ponurá, agresivní, těžko přístupná.
9 / 10
Ronny Thorsen
- zpěv
Cathrine Paulsen
- zpěv
Runar Hansen
- kytara, akustická kytara
Terje Heiseldal
- kytara
Kjell Rune Hagen
- basa
Frank Roald Hagen
- syntetizátory
Jonathan Perez
- bicí
1. Ecstatic
2. A Fate Sealed in Red
3. Crashing Down
4. Obedience in the Abscence of Logic
5. Liquid View
6. Denial and Pride
7. The Call of Lust
8. Splendid Coma Visions
9. BloodRed Trance
10. Caffeine (Faith No More cover)
Bloodstained Endurance (2009)
Existentia (2007)
Free Fall Into Fear (2005)
A New Dimension Of Might (2002)
Profoundemonium (2000)
Disclosure In Red (1998)
When Silence Cries (demo) (1997)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 54:20
Produkce: Terje Refsnes + Trail of Tears
Studio: Finnvox (FIN)
Když se s odstupem času vracím k „A New Dimension Of Might“, je to především proto, že pro mě představuje náladami prostoupenou hudbu s agresivní sílou neztrácející se v balastu klišé zmíněného modelu „kráska a zvíře“. Plnost výrazu a funkčně pospojované postupy plné různorodých výrazových prostředků sice nepůsobí nějak šokujícím dojmem, přesto pro mě ve svém stylu představují TRAIL OF TEARS značný nadprůměr. Melodie se neztrácejí v agresivitě projevu, agresivita není přespříliš zjemněna „pseudosymfoničností“, vokální projev není předvídatelný. K tomuto albu se rád občas vrátím a to myslím mluví za vše.
suprovej gothic-melodic black metal...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.