PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pred dávnymi časmi som sa už v rámci neviem akej výmeny dostal ku kompilačke k Texas Death Festu. Tam spomedzi solídnych vecí i amatérskych pokusov žánrovo dosť vyčnievala newyorská banda GREY SKIES FALLEN a jej skladba „The Purest Form“, mohutná, valivá, dramatická melodická záležitosť na pomedzí death a doom metalu, prvotriedna kvalita. Materiály v Európe vlastne neznámeho spolku sa zháňali ťažko, trvalo roky, kým som sa dostal k albumu „The Fate Of Angels“ (1999), z ktorého pochádza.
Minnesotskí Nightfall Records zjavne nemali prostriedky na to, aby nahrávke urobili poriadnu svetovú distribúciu a promo, čo je veľká škoda, GSF mohli byť dávno niekde inde a to by si naozaj zaslúžili. Príjemne variabilný materiál, kde hutné dravé melodické deathmetalové nárezy (trochu v štýle švédskych spolkov, napríklad GARDENIAN) koexistujú s atmosférickejšími, občas symfonicky podfarbenými skladbami, miestami vyznievajúcimi ako novší OPETH, prípadne PARADISE LOST z čias „Draconian Times“, hraní však v deathmetalovejšom duchu, a viacero nálad ako na „The Silent Enigma“ od ANATHEMY, má svoje čaro aj po 15 rokoch.
Z ďalších dvoch albumov, „Tomorrow’s In Doubt“ (2002) a „Two Way Mirror“ (2006) som počul leda to, čo sa dá schrastiť na Youtube, a tam sa s hudbou GFS vrece tiež extra neroztrhlo. Našťastie táto kliatba aspoň trochu padla pri novinke „The Many Sides Of Truth“ z apríla tohto roku. Aká je jej dostupnosť, netuším, Xanthros je veľmi pravdepodobne menom zastrešujúcim samovydanie. Sedemskladbovú nahrávku stvorili Tom Anderer (basgitara), Joe Sanci (gitary), Sal Gregory (bicie), Rick Habeeb (vokály, gitary), Craig Rossi (klávesy), a traja hostia: Audrey Selph (viola), Joseph Higgins (čelo) a Johnny Grill (vokály). O obal sa postaral Travis Smith, ktorého poznáte z dlhoročnej spolupráce s OPETH a aj z mnohých iných miest.
GREY SKIES FALLEN ani po 15 rokoch zvolený štýl neopustili, zjavne tieto death-, doom- a iné metalové atmosféry začali hrať preto, lebo ich fakt mali radi. Oproti minulosti je istým „vývojom“ to, že deathmetalový či extrémny vokál je v intenzívnych, tvrdých pasážach ešte dravší, útočnejší, miestami na hranici blackmetalového revu. A napriek väčšiemu podielu melancholických, orchestrálnych náladových pasáží sa GFS stále držia veci, ktorú som na nich mal obzvlášť rád – nikdy neznejú nejako beznádejne a uplakane, aj čistý vokál sa bez ohľadu na nejaký ten „emočný presah“ drží v civilnejších rovinách, a v tých „slávnostnejších“ má blízko skôr k doomovým titanom CANDLEMASS. A tento duet s dravým, často priam hrozivým hlbokým i revaným deathmetalovým vokálom je naozaj vydarený.
Album je bohatý na striedanie nálad, od melanchólie či istej rozjímavosti až po ponuré, priam funerálne pasáže v death/doomovom duchu. Ak som kedysi v úvode spomenul OPETH, môžem ho pripomenúť aj tu. Pokiaľ totiž niekto nevie stráviť to, že Mikael z progresívnych death, doom a blackmetalových náladových chodníčkov zdrhol kamsi do rokov sedemdesiatych, tu nájde nejednu pasáž, ktorá mu pripomenie pre mnohých lepšie časy švédskych atmosferikov. A pritom je to celé aj tak hlavne o GREY SKIES FALLEN ako o dosť svojskom zjave na poli drsných kovových nálad.
Album je bohatý na striedanie nálad, od melanchólie či istej rozjímavosti až po ponuré, priam funerálne pasáže v death/doomovom duchu.
8,5 / 10
The Many Sides Of Truth (2014)
Introspective (2012)
Along Came Life (EP) (2010)
Two Way Mirror (2006)
The Visionary (SP) (2006)
Tomorrow’s In Doubt (2002)
The Fate Of Angels (1999)
Demo 1997 (demo) (1997)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.