PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není doom metal jako doom metal. YOB se po slabším kousku nazvaném „Atma“ touto deskou zapisují tučným písmem do kroniky žánru. Mike Schiedtovi se povedlo ukout více jak hodinový železitý materiál, který v nejsilnějších místech nechává nad hutnými valivými spodky vyčnívat až odzbrojující lehké vokály. Ty přerůstají do mnohdy drásavých hrdelních poloh se stejnou samozřejmostí, s jakou se těžké kytarové monolity mění v plíživá klidná místa, na které dokonale pásne klišovité sousloví „klid před bouří“.
Sevřenost a celistvost „Clearing the Path to Ascend“ je dalším rozměrem, který se vám otevře již po druhém a třetím poslechu. Na více jak hodinové ploše je dostatek prostoru k tomu, aby vás nahrávka naprosto pohltila a nechala hnít ve svých útrobách. Zde budete chtě nechtě obdivovat dřevorubeckou monumentálnost, kterou dokáží v YOB jen ve třech lidech tesat svými riffy. Současně je třeba zmínit i smysl pro lehkost a jednoduchost, které je přehozena přes dřevní masivy kytar jako rafinovaný závoj. Tento závoj mnohdy přečnívá a tvoří tak lehké kytarové zákoutí, u kterých bych se přímo nabízelo napsat, že jsou vzdušné. To by však nemohli být YOB. I poklidné plochy bez zbustrovaných kytar v sobě uchovávají hutnou tíživou atmosféru a vnitřní pětí, která se nese celým albem.
YOB natočili album, které se bez okolků dá označit jako jeden z vrcholů na sludge-doomové scéně. Čím déle ho poslouchám, tím i přijde lepší a lepší. Jakoby do syrového mazlavého základu dřevního doom metalu někdo přidal eleganci podobnou té, kterou v sobě uchovávají například lordové z PINK FLOYD.
8,5 / 10
Our Raw Heart (2018)
Clearing The Path To Ascend (2014)
Atma (2011)
The Great Cessation (2009)
The Unreal Never Lived (2005)
The Illusion Of Motion (2004)
Catharsis (2003)
Elaborations Of Carbon (2001)
Datum vydání: Úterý, 2. září 2014
Vydavatel: Neurot records
Stopáž: 62:30
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.