Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hvězda britské omladiny z kapely POLAR stoupá už nějaký ten pátek strmě vzhůru a jejich jméno se tak směle může zařadit mezi skupiny jako LANDSCAPES nebo ještě známější DEFEATER, kteří patří mezi tahouny melodického hardcoru. Záměrně neříkám například blízké příbuzné STICK TO YOUR GUNS, neboť ti jsou přeci jen o poznání hitovější.
Vzácně vybalancovaný materiál aktuální desky lze rozdělit na dva principy, které se vzájemě skvěle doplňují. Máme zde vyloženě mosherské pasáže, kde jede jeden přímočarý riff podpořený jednotvárným řvaním a melodické rozvíjející se kytarové ornamenty, ve kterých se i vokální projev ve své extrémnosti snaží intonovat nebo je nenápadně podmáznutý melodičtějšími vokály, které budí ten dojem. Tato konfigurace tak vytváří atmosférickou nahrávku, která bude skvěle fungovat i naživo. Přidanou hodnotou jsou pak refrény, které jsou řvané a zpěvné současně, takže si dost dobře představuji, že živě při nich budou lidé pod pódiem hlučnější než kapela.
Povedeným experimentem je skladba „Before The Storn“, kde hostuje zpěvačka Ellie Price. Ta mohla být možná ještě o fous melodicky silnější, ale i tak jde o žánrové zpestření, které příjemně provzdušňuje celé „Shadowed by Vultures“. Ostatní skladby, pominu-li klavírní etudu „Paradise“, jsou až po okraj naplněny materiálem, jež sází na přímočarý tah na branku, melodie a řvaný vokál s melancholickým chuťovým ocasem.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.