PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Behind the walls of protein prison, Crowned with barbed-wire of DNA, Imprisoned is this piece of shit“ - Lux Occulta,skladba Architecture
Pozorovali jste někdy padající list zasněné podzimní přírody? Když se jeho život blíží ke konci, odpojuje se od životních sítí svého stromu, něžný větřík ho sevře do své neviditelné náruče a unáší ho barevnou zahradou přírody na místo, kde nadobro ukončí svou životní pouť? Když se ho v záchvatu dravosti zmocní studený poryv a zmítá s ním se sarkastickým posměchem? Když se dotkne zašpiněné země a nedůstojné lidské trosky ho utlačují podrážkami svých bot? Když odchází z tohoto světa v jedné velké barevné skvrně svého druhu? … Vždyť je to jen list! Tahle parta polských nihilistů vám ale dokáže, že tím listem jste vy sami!
Formace Lux Occulta již na metalové scéně působí pěkných pár let, ale teprve na počátku třetího tisíciletí se dostává do širšího povědomí metalové rasy. Své pesimistické vize a řádnou porci metalového umu prezentovali již na svých předchozích počinech, vydávaných u polského labelu Pagan Records. Jejich aktuální dílko „The Mother And The Enemy“, naplněno až po okraj téměř hodinovou přehlídkou hudební zralosti, si již pod svá ochranná křídla vzal ambiciózní italský Maquiavel Music Entertainment, který tak připravil pro všechny dychtivé příznivce nové tváře black-metalové tvorby skutečně originální temnou kroniku lidské plodnosti. Polská šestice se postavila tváří v tvář prohnilým pravidlům metalové rovnice a zorganizovala ironický hudební výlet až na nezřetelné hranice hudebních žánrů.
Myslíte si, že je lidský osud tvořen prosvícenou linií, která vede vaši mysl, duši a srdce po životní dráze k uspokojivému cíli? Lux Occulta vám tyto optimistické myšlenky s chutí vyvrátí a nabídne unikátní a neopakovatelný pohled, který se pevně usadí ve vašich hlavách a každou minutu bytí vám bude tuto pestrou, avšak děsivou a smrtelně misantropickou, vizi promítat s velkým ironickým potěšením na ono velké a nevyužívané plátno vaší mysli. Vysadí vás vysoko nad těžce zkoušenou zem, vysoko nad příbytky lidské zloby, vysoko nad hustou mlhu lidské nenávisti. Vysadí vás do výšky, do kterých nezabloudí ani ptáci při svém pokusu uniknout z odéru zemské hniloby. Vysadí vás do klidné atmosféry duševního blaha – brány úniku do chladného vesmíru. Již jen poslední hluboký nádech …
… a vaše lidská schránka bude jako ten list padat zpátky do přelidněné výhně pozemské agrese. Postupně se bude vaše tělo nořit do proměnlivých sfér neuchopitelných hudebních vizí polských zbojníků a věřte, že na každý interval vašeho pádu mají připraveno jinak zdeformované zrcadlo vašich pocitů. Vše začíná střemhlavým pádem bouřících kytar a precizně obsluhované bicí sestavy a ani na okamžik nemůže být pochyb o černě metalových kořenech. Plejáda výborných kytarových riffů je však neustále dynamicky budována, inovována a rekonstruována a celá kompoziční myšlenka jednotlivých skladeb se rýsuje jako velká koláž kovového stylu. Ve všech polohách dostávají kytarové struny řádnou porci sadomasochistické výuky neúnavnými prsty, které zkušeně rozechvívají třesoucí se basy, ale precizně brouzdají i do vyšších tónů. Právě osamostatněné sólové výstupy, čistě podané a zkušeně promyšlené, dodávají nahrávce potřebnou instrumentálně procítěnou stavbu. A není se čemu divit, vždyť kytarovou a basovou energii vyvíjí ambiciózní dvojice polských mladíků z death-metalové formace Decapitated – Vogg a Martin. Do těchto, mnohdy velice současně znějících, kytarových „partitur“ vstupuje úderná rytmika výborně naplánované bicí artilerie. Děsivě se tváří při rychlých basových i rytmických úderech, precizně pochoduje v pomalejších partech a v mnohých částech zdárně kombinuje své úderové schéma podřízené hlavní nosné linii skladby.
Klávesy a syntezátorové mixy jsou pak tím jiskřivým vzplanutím i beznadějnou nicotou, do které se řítíte. Schovávají v sobě tajemství černého vesmíru, myšlenky futuristické technologie i sebevraždu lidského mozku počítačovou zhoubou. Precizně naaranžované, patřičně promyšlené a zkušeně použité. Jejich neodmyslitelný šarm si získává pozornost zejména v několika skladbách, které přerušují trýznivou vidinu bolestného konce – kompozice elektronické disharmonie, melancholické psychedelie, pop-rockového stavby a zadumaných melodií přednesených zpěvným altem hostující zpěvačky – momentů, kdy se vaše mysl odpoutá od zvětšující se mozaiky zemského povrchu a snaží se mlhavě brouzdat odcházejícím životem … teď si již můžete naposledy vydechnout …
Všechny tyto částečky vytvářejí dohromady nezdolný organismus, který má různorodý metalový stisk, dokáže srdceryvně prožívat pasáže jazzového podzimu a nechat se unášet i tesknými melodiemi „nemetalové“ tvorby. Jeho dynamická stavba – změny taktu, respektive změny rytmiky, disharmonické postupy, kompozice plné konsonantní i disonantní hudební architektury – ho předurčuje k přežití v bahně nového tisíciletí, o kterém tak hluboce a pohrdavě smýšlí.
Snad jen zvuk, který ne všichni z vás budou plně akceptovat, snese větší otazník. Jistě se v tomto ohledu výrazně podepsalo studio, ve kterém tento „všeživelník“ vyrůstal. Zda je plechový zvuk, který mně osobně snad nejvíc evokuje zvuk výtvorů kanadských alienů Voivod, přesně to, čeho chtěli polští hudebníci dosáhnout, se pravděpodobně nikdy nedozvíme. Jistě to však ani zdaleka není důvod, proč nepřijmout tuto skvostnou vizi a neprožívat svůj soukromý pád …
Polský sextet se pustil do rozhodující šachové partie se samotným „stvořitelem“. Po žádném jejich tahu nemůžete být zklamáni. Bude to dlouhá hra plná neopakovatelných zvratů, lstivých výpadů, prokombinovaných plánů a drtivé taktiky. Ani na chviličku ale nepochybujte, že ve výhni zemského armagedonu to bude právě Lux Occulta, která provede svůj nelítostný šach-mat.
8,5 / 10
Jaro.slav.
- vokály
Peter
- kytary
U.Reck
- klávesy
Martin
- basa
Vogg
- kytary
Kriss
- bicí
1. Breathe In
2. Mother Pandora
3. Architecture
4. Most Arrogant Life Form
5. Yet Another Armageddon
6. Gambit
7. Midnight Crisis
8. Pied Piper
9. Missa Solemnis
10. Breathe Out
Kołysanki (2014)
The Mother And The Enemy (2001)
My Guardian Anger (1999)
Maior Arcana (The Words That Turn Flesh Into Light) (kompilace) (1998)
Dionysos (1997)
Forever Alone, Immortal (1996)
The Forgotten Arts (demo) (1995)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Maquiavel Music Entertainment
Produkce: Bartolomiej Kuzniak a Lux Occulta
Studio: Studio 333, Czestochowa, Polsko
„Cokoliv a od kohokoliv dobře řečeno jest, pokládám za své,“ pravil klasik (kdo jako první napíše do fóra pod článkem jeho jméno, tomu pošlu CD). Co tedy dodat k Immortalovu expozé? Důrazné: Uwaga, Uwaga! Pochybujete-li o pevnosti svých žaludečních stěn či máte-li podezření na přítomnost byť jen nepatrného vředu na dvanácterníku, ruce pryč od současné Lux Occulty! Jimi namíchaný koktejl totiž obsahuje obrovské množství velmi agresivních přísad, které mohou nepřipravenému zažívacímu traktu způsobit nemalé trable projevující se v lepším případě zběsilou flatulencí, v tom horším překotnou vomitáží. Industriální satyriconizace, ambientní ulverizace, růžová panterizace, naléhavá björkizace, neúprosná kakofonizace, půlnoční poluce, postkoitální erekce a spousta dalších procesů bude sužovat vaše nepřipravené smysly. Máte-li však ve své orgány stoprocentní důvěru, nemáte se čeho bát. Lux Occultu totiž právě doporučují dva ze sedmi členů redakce MetalManie, což je nepochybně zárukou kvalitního produktu. A kdybychom u vás i přes důrazné varování se svým doporučením narazili, nezbude vám nic jiného, než začít nadávat na tu „zkurvenou progresivitu“…
nekonvecni a genialni
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.